Jak jste si jistě všimli, výrobci automobilů se snaží zezelenat. Nemá v tom prsty plíseň, nýbrž zvyšující se nároky Evropské unie. Aby se nám lépe dýchalo, tak automobilky investují peníze do vývoje a snaží se vnutit lidstvu ekologická auta bez spalovacího motoru. Většinu z nich pohání elektromotory, které se napájí bateriemi schovanými kdesi v útrobách auta. Zbytek jsou buď hybridy nebo prototypy, které trápí v laborkách a na okruzích. Možná je tohle cesta, jak zachránit planetu, možná ne, ale určitě víme, že přijde čas, kdy spalovacím motorům odzvoní konec a my budeme chtít náhradu. Tak se podívejme, co máme k dispozici.
Máme tady již zmíněné elektromotory. Kouzlo je v tom, že se vezme běžné auto, vyrve se z něj motor, strčí se do vzniklého místa krabice s nálepkou „Pozor, elektrické zařízení“ a zaplní se kufr bateriemi. Tím se úspěšně vytvoří angličák, kterým budete jezdit do práce. Až si v práci ohřejete vodu v konvici, tak ji vytáhnete ze zásuvky a zapojíte prodlužovák od auta. To záleží na vaší dojezdové vzdálenosti od domova, třeba to stihnete otočit na jeden cyklus. Ale stejně zde vyvstává hlavní nevýhoda elektromobilů, zoufale nízký dojezd. Záleží na kusu, ale většinou má auto maximální dojezd do 200 km. To dále komplikuje dlouhý dobíjecí čas. Takže to není na cestování delších vzdáleností. Prostě dojde šťáva a je vymalováno. Další problém je s bateriemi. Ty jsou omezeny svou životností a postupem času jim klesá kapacita. Něco taky váží a musí se vymyslet, kam s nimi. To většinou obstará místo po palivové nádrži, která je nepotřebná. Toto je zatím nejekologičtější způsob, jak se pohybovat autem a zároveň se to dá zaplatit. Elektřina se vyrábí v elektrárnách, odkud se přes dráty až k bateriím v autě dovede energie pro auto. Pokud uvážíte relativní ekologičnost jaderné elektrárny, dá se toto prohlásit za ekologické.
Dále tu máme hybridy. To je kombinace klasického auta s elektromobilem. Pod kapotou je jak elektromotor, tak spalovací motor. Pracují v symbióze a celkově snižují spotřebu paliva a vypuštěné škodliviny. Elektromotor většinou táhne při rozjezdu, na udržení rychlosti pak nastupuje spalovací motor, většinou dieselový. Další kombinace zase používá elektromotor jako jediný tahoun a spalovací motor používá pouze jako generátor k nabíjení baterií. Ať tak či tak, tyto kombinace řeší hlavní problém elektromobilů - dojezd. Ten se přidáním druhého motoru výrazně zvednul, ale za cenu vypouštění smradů. Takže nezelené. Sice úspornější než klasika, ale žádná výhra. Až dojde ropa, tak i hybridy budou mít smůlu. Pár automobilek již experimentovalo s tímto typem pohonu. V Evropě moc neuspěly, v USA docela ano. Prius jezdí po státech poměrně často. Nedivte se, s cenou benzinu v USA už to také není co bývalo a tak lidé raději šáhnou po úspornějším autu než pětilitrové bestii v pickupu.
Nemá smysl ani uvažovat o LPG nebo CNG, to jsou pořád jenom alternativy k benzinu. Pořád spalováním uvolňují škodliviny a jsou závislé na podzemních zásobách naší planety. Dočasné řešení možná, trochu i uleví peněžence, stále vás ale za pár let nepustí do centra, protože to má výfuk.
Nejzajímavějším řešením je ovšem H. Atom obsahující jeden proton v jádře, v periodické tabulce na prvním místě. Samozřejmě že mluvím o vodíku, základku snad máme všichni. Tato možnost se naskytuje teprve nyní, koncem tohoto roku začne Hyundai jako první se sériovou produkcí aut na vodík. A bude si je moct koupit každý. Pokud na vás zbydou, protože jich má být do tří let jenom tisíc. Ale i tak je to krok vpřed. Vodík je nejekologičtější způsob pohánění auta, protože odpadem je voda. V kufru je palivová nádrž, která obsahuje stlačený vodík na 700 bar. Palivový článek pak obstará zbytek práce. Jedná se o galvanický článek. K anodě se přivede vodík a ke katodě kyslík. Kyslík se pak na katodě přemění na anionty O2- a s H+ reaguje na vodu. A máme elektřinu, která jde přes akumulátory do elektromotorů. Na otázku „kde je háček?“ se dá odpovědět několikrát. Vodík je při smíchání se vzduchem výbušný a když budete vozit nádrž s 5 kg vodíku stlačeným na 700 bar, tak není radno bourat. Také nádrž samotná musí dokonale těsnit a při rozdílu velikosti atomů vodíku a materiálu, z kterého je nádrž, tak se mu moc nechce zůstat vevnitř. Další problém je, kde natankovat. V Čechách je zatím jedna pumpa na vodík. Při ceně 120 kč/kg (můžeme předpokládat pokles po boomu čerpacích stanic) pořád vychází levněji než benzin. S dojezdem kolem 580 km a nádrží na 5,6kg vodíku to vychází zhruba na 1kč/km. Volejte sláva.
Posledním článkem řetězce jsou zákazníci. Je potřeba vnutit lidem myšlenku, že chtějí pomoci planetě a místo turbodýzlu si koupit auto na vodík. To bude asi nejtěžší překážka, dokud budou tyto novinky stát na první příčce v kategorii cenovek a lidi budou spořiví. Dejme tomu pár let, až bude benzin stát 70 korun za litr, tak si každý rozmyslí, jestli se mu nevyplatí alternativa. A to bude potom panečku poptávka po jiném řešení. Nechtěl by se mnou někdo začít podnikat?