Toto je dle slov Ing. Pavla Romana, ředitele pro podnikovou komunikaci německé společnosti Robert Bosch, jedna z cest, jak zachránit průmysl v České republice. Technicky vzdělaných odborníků začíná být nedostatek, a pokud se něco nezmění, mohlo by dojít i ke kolapsu českého průmyslu. Změna preferencí českých studentů a jejich rodičů v době po revoluci společně ve spojení s alarmujícím demografickým vývojem vede k tomu, že v budoucnu by mohly společnosti z ČR začít odcházet do jiných atraktivnějších lokalit.
Česko-německá obchodní a průmyslová komora (ČNOPK) již dlouhou dobu poukazuje na alarmující nedostatek technicky vzdělaných lidí. Zahraniční investoři vstupovali po revoluci na český trh zejména kvůli kvalifikované a přitom relativně levné pracovní síle. Česká republika tak měla oproti mnohým zemím východního bloku výhodnější startovní pozici. Hrozí však, že by tuto výhodu mohla záhy ztratit, a vše naznačuje tomu, že se tak již i děje. „Pro německé investory se stávají stále více atraktivními lokalitami Polsko a Slovensko. Hlavními faktory, které tento neblahý vývoj způsobují, je zhoršující se infrastruktura, slabší právní jistota, nepružný pracovní trh a nedostatek odborníků,“ uvádí Lucie Vorlíčková, členka představenstva ČNOPK.
„Brzy začne odcházet do důchodu zkušená generace techniků, která pamatuje učiliště pevně sepjaté s fabrikami. Mine se s novou generací techniků bez zkušeností a dojde k nenávratnému ztrácení know-how, které je pro Česko konkurenční výhodou. Česku chybí jasná hospodářská strategie státu, která by označila průmysl za prioritní oblast. Nerozumím tomu, když tvoří průmysl spolu s dopravou kolem 40 % HDP, že se systémově nedokážeme vypořádat s nedostatkem potřebných techniků na trhu práce,“ podotýká Pavel Roman.
Obecně můžeme říci, že zejména německým a rakouským investorům začíná s českým školstvím docházet trpělivost. Dokonce dochází k situacím, kdy firmy musí odmítat zakázky kvůli nedostatku kvalifikovaných pracovníků. Dle průzkumu ČNOPK se ukazuje, že německé společnosti se tak snaží vyvíjet vlastní iniciativu v oblasti vzdělávání. Společnost Bosch vybudovala pro tento účel několik moderně vybavených školících center a spolupracuje i s univerzitami jako ČVUT, VUT nebo TUL. „Do budoucna ale nemohou firmy stát suplovat. Věřím, že to u nás dopadne jako na Slovensku, kde se o teoretickou část výuky starají státní školy a o praktickou podniky,“ podotýká Jan Rýdl, předseda představenstva společnosti TOS Varnsdorf. Stejně jako Bosch se i TOS Varnsdorf účastnila Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně. S následujícím názorem se ztotožňovala velká část firem. „Již dávno měl stát vyřešit přebytek škol, které plodí za peníze poplatníků studenty s neuplatnitelnou kvalifikací. Pak je za další peníze poplatníků stát přeučuje v rekvalifikačních kurzech nebo rovnou podporuje v nezaměstnanosti. Pozitivní diskriminací technických oborů vůči humanitním bychom lépe našli prostředky pro vybavení škol, zaplacení učitelů specialistů a větší zapojení firem do systému technického vzdělávání,“ uvádí Pavel Roman.
POSPOLU
Společně s MŠMT se ČNOPK angažuje po vyzvání bývalého premiéra Petra Nečase v projektu POSPOLU, který je reakcí na „stále reálnější možnost kolapsu v českém průmyslu v důsledku nedostatku pracovních sil,“ jak uvádí jeden z dokumentů. Společnost Robert Bosch spolupracuje na projektu také. „Do projektu POSPOLU jsme se zapojili z důvodu společenské odpovědnosti. Máme k tomuto tématu hodně co říci a doufáme, že se to odrazí v následných návrzích na legislativní změny,“ uvádí Pavel Roman. Nyní skončilo první kolo výzvy na pilotáž firma-škola. Druhé kolo výzvy přijde koncem října. Pilotáž je jen jednou částí POSPOLU. Současně probíhá sběr dat na všech odborných středních školách a u firem, který svým rozsahem nemá obdoby. Výsledkem by měl být reálný popis stavu odborného školství v Česku. V projektu tvoří významnou část tvorba modelů spolupráce pro všechny myslitelné obory a kategorie středních odborných škol, které budou splňovat školský zákon a umožní kooperativní systém výuky všem profesím, nejen technicky orientovaným. Na ty je projekt zaměřen prioritně.
Atraktivita
Největší výhodou ČR v období po pádu komunistického režimu byli především absolventi učňovských oborů s maturitou a středních průmyslových škol. Preference studentů a jejich rodičů se však výrazně změnily, a tak došlo k tomu, že vysoké školy neustále chrlí právníky, manažery a psychology, zkrátka lidi, kterých již máme dost, a další český průmysl nepotřebuje. „Nízkou atraktivitu a společenskou prestiž technických oborů obecně, a u rodičů pak předpojatost a neznalost podoby moderních strojírenských závodů, měníme ve „Dnech otevřených dveří“ a „Rodinných dnech“, kdy naše výrobní závody otevíráme veřejnosti. Teprve zde rodiče s překvapením zjišťují, jak vypadá moderní fabrika a jak lze vnitropodnikovou kariérou dojít daleko. Navíc možnost získat stipendia a jistotu budoucího zaměstnání ve známém prostředí jsou dnes čím dál důležitějšími argumenty,“ vyjadřuje se Pavel Roman. Často zmiňovaným problémem je především to, že děti si k technice neutvářejí vztah již od dětství. Na to firmy začaly již také reagovat. Úspěšní absolventi středních a vysokých škol mají vztah k technice již od mládí. Už příští školní rok budou moci žáci třinácti základních škol v Kraji Vysočina používat při výuce legendární stavebnici Merkur. Díky finanční podpoře společnosti Bosch Diesel Jihlava bude mezi přihlášené školy rozděleno více než 130 různých stavebnicových sestav podporujících vynalézavost, manuální zručnost a technickou představivost. Cílem je nabídnout učitelům zajímavé pomůcky, které zábavnou formou u mladších žáků vzbudí technického ducha a ulehčí jim případné rozhodování při výběru střední školy. Se školáky např. rozsvítí bramboru nebo zkonstruují letadlový katapult, a to je atraktivnější než suše malovat schéma napětí nebo počítat páku.
Kvalita
Na druhou stranu je zase třeba říci, že technická kompetence absolventů je stále na poměrně vysoké úrovni. Nedostatkem jsou nízká nebo neaktivní znalost cizích jazyků, neschopnost vést tým pracovníků a neochota k mobilitě. Důsledkem je příliš dlouhá doba zapracování a s tím spojené vysoké náklady na straně firem. Dle analýzy týdeníku Ekonom vystudovala většina vedoucích pracovníků buď VŠE, nebo ČVUT. Poměrně rozšířeným jevem je také studium technického oboru a následné studium managementu. Vůbec nejatraktivnějším je získání titulu MBA. „Češi neradi opouštějí hranice na delší dobu. Stáž na půl roku nebo rok, to ano. Ale vycestovat například na tři až pět let se Čechům obecně příliš nechce. Někdy mám také dojem, že se český průmysl z pohledu vysokoškoláků nachází v Praze, Brně a možná Ostravě. Další města typu Českých Budějovic nebo Jihlavy nějak nevidí pro kariéru jako perspektivní. Opak je pravdou. Ale pokud již jednou u Bosche čeští technici pracují, stává se mobilita jednou z nutných podmínek pro jejich kariérní rozvoj,“ dodává k problému mobility Pavel Roman.
Cizina
V české společnosti se obecně zvyšuje odpor k cizincům, kteří Čechům údajně berou práci. Na tuto nótu pak hrají některé politické strany. Častým protiargumentem je i to, že cizinci stejně pracují pouze na postech, o něž mezi Čechy není zájem. Pravda je pak opět někde mezi oběma tábory. V případě českých techniků nemají ale společnosti jinou možnost, než se poohlížet v cizině. „Českých techniků je jako šafránu. Při náboru vybíráme z příliš malé množiny a klesá tím konkurence mezi kandidáty. Jednou z možností, jak to změnit je poohlédnout se v zahraničí. V řadách našich zaměstnanců tedy máme hodně Slováků, ale v poslední době se objevují i Poláci, Portugalci a Španělé. Nároky však máme na všechny stejné. Často se stává, že platové požadavky kandidátů se nepotkají s naší nabídkou nebo naopak kandidát nedosahuje potřebné technické kompetence,“ říká Pavel Roman.
Trh práce
Mimo neochoty k mobilitě si zaměstnavatelé také stěžují na nedostatečnou flexibilitu pracovníků. Dalším opatřením pro zvýšení flexibility je např. dohoda se zaměstnanci, že v případě poklesu objednávek pod potřebnou ekonomickou úroveň, může zaměstnavatel krátit pracovní dobu a úměrně tomuto zkrácení i snižovat mzdy. Dále lze uvést uzavírání smluv na dobu určitou, využívání agenturních zaměstnanců atd. Toto jsou opatření, díky nimž se daří společnostem udržovat zaměstnanost a nepropouštět. Jedním z kroků k zlepšení této situace bylo schválení i možnosti řetězení smluv. Představte si ale mladou rodinu, která si chce zažádat o hypotéku. Pokud bance ukážete, že máte smlouvu pouze na dobu určitou, nebude se s vámi dál vůbec bavit. A tak se zde objevuje paradox a dostáváme se doslova do pasti. Mladí lidé tak přicházejí o jistotu a pořízení dětí je pak pro ně ekonomicky neúnosné. Zaměstnavatelé si následně stěžují na nedostatek dětí. Vynořuje se nám zde hlubší problém samotného systému.