Velká expedice Mars One prý skončí nevyhnutelnou katastrofou, alespoň tak to předpovídají odborníci z prestižního Massachusettského technologického institutu (MIT). Znepokojující je fakt, že dané závěry jsou podloženy opravdu seriózní studií. Hrozí opravdu kosmickým osadníkům brzká smrt na rudé planetě?
Raději krok zpátky?
O doposud pro lidstvo nevídané expedici na rudou planetu jsme na stránkách Ekontechu již podrobněji psali, tak si jen připomeňme několik základních faktů. Holandská nezisková organizace Mars One plánuje poslat na naši sousední planetu čtyři astronauty, kteří by měli založit kolonii a celý zbytek svého života zde prožít. Celá expedice je založena na technologiích dneška a jak hrdě stojí na stránkách mise, bude to další obrovský krok pro lidstvo. Skeptičtí odborníci z MIT doporučují naopak udělat „krok zpět“ a přehodnotit parametry celého projektu. Proč?
Dnešní technologie nestačí
Kde je základní problém? Odborníci z Institutu vytvořili analytický nástroj k posouzení proveditelnosti dané mise a ten ukázal, že dosud známé technologie na osídlení Marsu nestačí. Nejkřiklavějším příkladem je pěstování plodin, které by měly osadníky živit. Tato vegetace může produkcí nebezpečného množství kyslíku paradoxně stát za udušením obyvatel. Dnes sice existuje technologie, která by podobnému problému předešla, potíž je ale v tom, že není přizpůsobena pro použití ve vesmíru.
A co voda?
Mars One vychází z předpokladu, že na Marsu je voda ve formě ledu. To ostatně potvrdil i projekt Mars Phoenix Lander. Osadníci tedy mohou tento led přeměnit v pitnou vodu. Jenže podle analýzy MIT jsou současné technologie, které dokážou separovat vodu ze zmrzlé půdy daleko od toho, aby mohly být použity v praxi a ještě mimo Zemi. Pokud tedy tyto technologie v podmínkách kolonie na Marsu selžou, čeká na osadníky mnoho nepříjemností. Recyklovat vodu nelze do nekonečna.
Problém náhradních dílů
Tým MIT se také zamyslel nad problémem náhradních dílů. V tomto bodě silně zpochybňuje plán zásobování stanice. Předpokládá, že bude potřeba buď daleko více dodávek, nebo zvětšení objemu přepravovaného materiálu. Jenom jedna taková dodávka může podle propočtů vyjít až na 4,5 miliardy dolarů a kdyby se uvažovalo o rozšíření počtu osadníků, tak by následné náklady rostly nad jakékoliv rozumné meze.
Sám Base Lansdorp, otec celého projektu, uznává, že problém udržet stanici v chodu dodávkami náhradních dílů, je Achillovou patou celého projektu. Nicméně popřel problémy s nadbytkem kyslíku. „Nesouhlasíme s tím, že příslušná technologie není připravena. Systém musí být ještě otestován, ale technologie již existuje,“ uvádí se v prohlášení vedení Mars One.
Den astronauta
Sydney Do, doktorand z MIT, vytvořil simulaci jednoho dne pobytu osadníka na Marsu. Do simulace zahrnul prostředí stanice dále pak požadavky na náhradní díly, systémy podporující život, dopravní logistiku atd. Propočítal, kolik bude osadník potřebovat kalorií na den při obvyklé fyzické zátěži. Do odhaduje, že osadník bude muset zkonzumovat asi 3040 kalorií denně, aby zůstal naživu a zdráv. Následně určil plodiny, které by tento objem kalorií poskytly. Zjistil, že k uživení posádky bude nutno obdělávat asi 200 m2 (Mars One počítá s pouhou čtvrtinou), přičemž takové množství rostlin by produkovalo nebezpečné množství kyslíku. Do se nakonec zamyslel nad technologiemi, které by tento problém řešily a přišel se zajímavým zjištěním. Levnější by bylo potraviny dovážet ze Země. Důvod je prostý. Na pěstování plodin v prostředí Marsu potřebujeme mnoho sofistikovaných zařízení a na ty je potřeba řada náhradních dílů, které na Mars musíme dovézt.
Ani ano, ani ne
Nelze tvrdit, že by inženýři MIT byli a priori proti samotnému projektu. Jak ke studii prohlásil Olivier de Weck, profesor MIT letectví a kosmonautiky a inženýrských sítí, myšlenka vyslat lidi na Mars je velmi vzrušující. Ovšem než dojde k samotné realizaci, bude potřeba mnoho inovací současných technologií. „Neříkáme projektu ano ani ne. Ale myslíme si, že teď to není opravdu možné. Na druhou stranu projekt Mars One poukazuje na ty technologie, které by byly pro misi velmi užitečné a bylo by vhodné do nich investovat“, dodává Weck.