Mám skvělé kolegy, do práce se vážně těším! | EkonTech.cz


Mám skvělé kolegy, do práce se vážně těším!

Názor / CSR / Komerční banka
12. 12. 2018 - 13:52

Andrea Parisová je testerka bankovních aplikací. Provádí test analýzu, tvoří data pro testování a vyjasňuje nesoulad mezi dokumentací a aplikací DCS (naše internetové bankovnictví). Jako loňský nováček zapadla do týmu velmi dobře, a to i přesto, že to má mnohem těžší než její kolegové. Každodenní život jí totiž komplikuje zdravotní hendikep. V KB ale našla uplatnění snadno, a jak sama říká, práce ji baví a má skvělé kolegy. Jsme za to rádi a věříme, že podobně pozitivní zkušenost má většina hendikepovaných spolupracovníků. V KB se o to ze všech sil snažíme!

Andreo, proč jste si za svého za­městnavatele vybrala právě KB?

KB je mi ze všech bank nejsympatičtější. Už jsem pracovala v jiné bance, ale sympatie ke KB byly vždy největší. Přijímací pohovor a seznámení s budoucími kolegy mě v tom jen utvrdily. Byla jsem opravdu ráda, když jsem se dozvěděla, že budu součástí tak příjemného týmu.

Byly potřeba nějaké úpravy vašeho pracovního místa?

Na pracovním místě jsme nedělali žádné úpravy. Bylo jen třeba vyzkoušet, jestli se dostanu ke stolu. Řešila jsem ale bezbariérové WC – naštěstí bývá alespoň jedno v budově. Také jsem potřebovala zajistit parkování, s čímž mi pomohl můj nadřízený.

Co cesta do práce, jak ji zvládáte?

Zatím bez problémů, ale brzy se mi zkomplikuje stěhováním do Stodůlek. Budu dojíždět skoro čtyřicet kilometrů přes celou Prahu a jak to budu zvládat, zatím vůbec nedokážu odhadnout. Život na vozíku je celkem náročný na fyzičku i na čas a dojíždění takhle daleko každý den by mohlo odrazit na mém zdraví. Uvidíme. Budu doufat, že půjde domluvit nějaký kompromis.

Než jste nastoupila do banky, co jste dělala?

Pracovala jsem v Českomoravské stavební spořitelně na pozici SW tester a současně také v České spořitelně, kde jsem měla na starosti dárcovskou mobilní aplikaci MELINDA.

Pokud vám nevadí o tom mluvit, prozraďte kolegům, co se vám přihodilo?

Před čtrnácti lety, zrovna na svůj svátek, jsem spadla z výšky a zranila se. Pak jsem trávila dost času po rehabilitacích a pracovala sama na sobě. Chtěla jsem se zapojit zpátky do společnosti a, pokud možno, být prospěšná.

Jaké to je hledat práci, když máte zdravotní hendikep?

Je to mnohem těžší. Například i proto, že vozíčkář všude jezdí převážně automobilem a ten je potřeba někde zaparkovat, což v centru Prahy není jednoduché. Na chodníku mám jako vozíčkář problém hned, jak napadne trocha sněhu. Ne všechny budovy jsou bezbariérové, často chybí toaleta pro vozíčkáře. Navíc spousta lidí se zdravotním hendikepem nemůže pracovat na plný úvazek, mohou být častěji nemocní a regenerace trvá déle… Prostě celkové riziko, že se něco stane, je větší. Zaměstnavatele tedy může odradit spousta věcí. A to jsem ještě nemluvila o rehabilitaci. Proto si tak vážíme toho, když jsme přijatí, a chceme ukázat, že pracovat umíme.

Cítíte nějaké změny na trhu práce v souvislosti se zaměstnáváním lidí s postižením?

Já jsem vždy měla trochu štěstí, ale myslím, že když člověk něco umí, a když opravdu chce a je připravený, tak prozřetelnost se vždycky postará a štěstí přijde naproti. Nicméně změny na trhu práce jsou viditelné, hlavně korporátní společnosti jsou téhle problematice daleko přístupnější než dřív.

Co bychom podle vás měli dělat, aby se nám dařilo získávat více talentovaných za­městnanců z řad zdravotně posti­žených?

Určitě by pomohla komunikace s neziskovými organizacemi. Třeba problematiku vozíčkářů řeší Centrum Paraple a Česká asociace paraplegiků. Informují své klienty o nabídce volných míst pro OZP, protože jejich cílem je zapojit lidi s hendikepem znovu do společnosti. Já jsem si také prošla neziskovkou a hodně mi pomohla.

Kam byste se chtěla v kariéře posu­nout?

Upřímně, v současné době jsem spokojená s tím, jak to je. Baví mě dělat test analýzu, testovat a prozkoumávat oblasti, které mám na starosti. Určitě chci projít nějaká školení a spíš se profesně rozvíjet než posunout.

Co vyplňuje váš volný čas?

Nejraději ze všeho trávím čas se svým mužem a naším pejskem. Je jedno kde a jak, hlavně, že můžu být s nimi. To jsou chvíle, kdy jsem šťastná. Mám ráda zábavu a sport – závodně jsem plavala, teď už plavu jen pro radost a pro udržení fyzické kondice, jezdím na kole, a když mi to čas dovolí, vyjedu si na hory zalyžovat. Také ráda vařím a občas něco upeču.