Amnestie. V posledních týdnech zřejmě nejskloňovanější podstatné jméno v české společnosti. Asi poslední politický počin Václava Klause, jako prezidenta České republiky, vyvolal velké pnutí mezi obyvateli naší země. Co vlastně všechno amnestie „napáchala“?
Rána boje proti korupci
V minulém čísle Ekontech.cz jsem popisoval současný boj s korupcí v naší zemi a v posledním odstavci jsem vyjádřil naději, že se blýská na lepší časy. To jsem netušil, že se chystá rána do zad tomuto úsilí. Že ta zákeřná střela přijde z míst nejvyšších, to už mě ani ve snu nenapadlo. Přesto přišel omilostňující glejt pro největší tuneláře a korupčníky naší historie. Úmysl? Objednávka?
Deset miliónů nespokojených?
Ve dnech po vyhlášení amnestie mě na internetu zaujala anekdota. Václav Klaus si povídá neformálně s prezidentem Obamou a ptá se ho: „Hele, co myslíš, kolik lidí tě asi ve Státech nenávidí?“ Obama se zamyslí a odpoví: „No, řekl bych asi tak deset miliónů.“ „Tak to jsme na tom stejně.“ dodá Klaus.
Je to tak. Už dlouho se neobjevilo něco, co by tak pobouřilo téměř celou společnost. Průzkumy ukazovaly až devadesát procent obyvatel, kteří s amnestií nesouhlasili. Takový odpor nevyvolala ani vláda svými reformními balíčky. Co tedy bylo špatně?
Amnestii vyhlásil už i Karel IV.
Amnestie jako taková, není špatný nástroj na to, jak projevit odpuštění těm, kteří uklouzli na hraně zákona. To si uvědomoval už Karel IV, který vyhlásil amnestii v Norimberku, kde se mu narodil syn a dědic trůnu Václav. A to byl císař Karel jeden z největších panovníků všech dob. Amnestii použil i Václav Havel a to v daleko větším rozměru než současný prezident, přesto nevyvolala tolik kontroverzí.
Sporný druhý článek
To, co všem „hnulo žlučí“, byl dnes již proslavený druhý článek amnestie. Ten první se zabývá drobnou kriminalitou a kromě toho, že propustil z vězení několik tisíc odsouzených, nevyvolal žádnou velkou odezvu. Prezident se prostě rozhodl pustit na společnost hejno kobylek. No co, má na to právo a doufejme, že policie většinu kriminálníků pošle brzy zpět za mříže.
Druhý článek ovšem vybuchl větší silou než pověstná atomová bomba. Ten totiž zastavuje neskončené trestní stíhání, které trvá víc než osm let. A neštěstí bylo na světě. Do této kategorie patří především velké hospodářské zločiny, kde trvá mimořádně dlouho, než se dokážou rozplést všemožné nitky. A navíc obvinění většinou využívali všechny možné prostředky, jak se vyhnout soudu a prodlužovat svoji kauzu. Shrnuto podtrženo, milost mohou dostat všichni korupčníci a defraudanti, které tato již tak těžce zkoušená země kdy nosila.
Evropská unie se najednou hodí
Proč se tento sporný článek do amnestie dostal? Lehká otázka, těžká odpověď. Václav Klaus argumentoval nařízením Evropského parlamentu, který doporučuje, aby trestní řízení nepřekročilo šest let. Tato výmluva však při bližším zkoumání neobstojí. Vyhlášený euroskeptik a kritik čehokoliv, co Evropská unie zavede, se najednou chytá jakéhosi nařízení této instituce? Tomu neuvěří ani malé dítě. Je jasné, že se jedná o zástupný důvod. Navíc nařízení má pouze doporučující charakter a nijak členské státy EU nenutí k jeho dodržování.
Malá domů kamarádům?
Jak postupně média odkrývala kauzy, kterých se druhý článek týká, začalo to do sebe zapadávat jako dětská skládanka. Najednou to vypadalo, jakoby amnestii někdo ušil na míru vybraným obviněným a jako vedlejší produkt se s nimi svezou další tvůrci hospodářských zlořádů. Mezi omilostněné se dostávají dávní manažeři vytunelovaných firem během divoké privatizace, kteří byli velmi těsně spojeni s tehdejším autorem tohoto ekonomického zločinu Václavem Klausem. Ti ho v tehdejších letech podporovali a on se rozhodl jim nakonec pomoci. Vlastně by to ani nemělo být odsouzeníhodné, pan prezident jen ctí dávná přátelství. Že jsme blízko pravdy, ukazuje případ podnikatele Petra Lukeše obviněného z miliardového podvodu, který je blízkým přítelem Václava Klause. Jeho kauza se táhne přes deset let, a proto se na něj vztahuje druhý článek amnestie. Přední český odborník na právo Jiří Pribáň to řekl výstižně: „Amnestie roku 2013 vejde do ústavních dějin této země především jako manifestace pokrytectví, cynismu i síly těch, kdo se s představou nezávislé justice a řádného trestního procesu nikdy nesmířili a rovnost všech před zákonem, tento hlavní pilíř právního státu, nikdy nepřijali za vlastní.“
Vedlejší produkt druhého článku
Přečtěte si, prosím, pečlivě znění druhého článku amnestie: „Nařizuji, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let.“ Tato jazykově zcela diletantsky napsaná věta může být tikající bombou obrovského rozsahu. Z výkladu jazykovědců totiž vyplývá, že vedlejší větu „od jehož zahájení …“ lze vztáhnout na vloženou větu „, s výjimkou trestního …“, to by v praxi znamenalo, že se amnestie vztahuje na všechny zločince odsouzené do výše deseti let včetně. Dovedete si představit tu obludnost? Na svobodu by se dostali i pachatelé odsouzení za úmyslné ublížení na zdraví. Samozřejmě se toho už začínají chytat advokáti některých obviněných, nebo odsouzených a tak přesný výklad tohoto právního zmetku bude muset podat Nejvyšší soud ČR a jeho rozhodnutí dnes asi neodhadne vůbec nikdo.
Ryba smrdí od hlavy
Je to další potvrzení toho, že amnestie byla šita horkou jehlou a jejím primárním účelem bylo osvobození obviněných korupčníků, nebo pachatelů obrovských hospodářských deliktů. A že většina z nich bude nějakým způsobem propojena s osobou Václava Klause, o tom není třeba pochybovat. Staré přísloví říká – ryba smrdí od hlavy.
Pokud chcete ilustrativní obrázek, zde je: http://zpravy.e15.cz/domaci/udalosti/klaus-se-kvuli-amnestii-nedobrovolne-ocitl-i-na-billboardech-945791