Moderní člověk 21. století už to pomalu bere jako jistotu, během několika let se stane výroba elektřiny z uhlí jen minulostí, stejně jako 20. století odstranilo používání této suroviny k pohonu strojů a lokomotiv. A stejně jako parní lokomotivy i uhelné elektrárny se stanou jen muzejním kouskem symbolizující část průmyslové éry. Jenže, jak to vypadá, nejenže uhlí neztrácí na síle, ale vzhledem k politicko-ekonomické situaci ve světě to vypadá na jeho velkolepý návrat.
Špína versus cena
Každý rozumně uvažující člověk dnes odmítá představu, že i další desítky let budou na severu Čech kouřit komíny uhelných elektráren. Jenže se ukazuje, že budeme muset změnit všeobecný názor. Přesvědčení ekologové budou i nadále argumentovat exhalacemi, ničením prostředí při těžbě a dalšími vlastnostmi, které se dají shrnout do jednoho přívlastku – uhlí je špinavé. Ale v posledních měsících roste síla na druhé straně barikády. Tuto skupinu vedou hlavně ekonomové a mají ten nejjednodušší ekonomický argument – uhlí je nejlevnější (s ohledem na omezené kapacity jaderných elektráren).
Zase to Rusko
Na stranu ekonomů se stále hlasitěji staví i politici. Důvod je zcela jasný, je to Rusko. Situace na východě Evropy se komplikuje, řešení krize není v dohledu a evropské státy si začínají lámat hlavu s tím, jak dokáží nahradit ruský plyn. První, co každého v tomto případě napadne, je brát plyn odkudkoliv mimo Rusko. Ale přiznejme si, že to rozhodně bude dražší než ruská surovina. Tento rozdíl by vždy zaplatil konečný uživatel a to není příliš politicky průchodné. Musí se tedy hledat jiné řešení a tu se opět zvedá hlava evropského havíře. Uhlí je přímo zde a je ho poměrně dostatek.
Polsko najednou v kurzu
Nejhlasitější projevy stoupenců uhlí jsou hned ze dvou důvodů slyšet z Polska. Za prvé, ve Slezsku má Polsko velkou zásobárnu černého uhlí a dokáže ho vytěžit dost pro sebe i pro vývoz, a za druhé je známa velká averze Poláků vůči východní velmoci. O tom, že polské volání už bylo vyslyšeno i v Bruselu svědčí fakt, že za návrhy Polska se postavila německá kancléřka Angela Merkelová, tedy představitelka ekologicky „zelené“ velmoci.
A co u nás?
Uhlí a elektřina se v České republice pojí hlavně s dvěma tématy. Těžební limity a Temelín. Obě jsou velmi citlivým politickým materiálem a zvláště na prolomení limitů těžby se bude špatně shánět podpora veřejnosti. Jenže rozšiřování Temelínu se odkládá. Plyn, díky ukrajinské krizi, může být nedostatkovým zbožím a elektrickou energii potřebujeme. Když si uvědomíme, jakou paseku v ekonomice nadělala podpora slunečních elektráren, a že tu nejsme zrovna na větrné hůrce, tak nám už nezbývá mnoho alternativ na uspokojení elektrické potřeby. Uhlí, jak to tak vypadá, bude opět v kurzu i u nás.
Uhelná budoucnost
Renomovaný týdeník „The Economist“ ironicky uvedl, že uhlí je palivo budoucnosti. Podle všeho má pravdu, otázkou zůstává, zda „bohužel“, nebo „bohudík“. Uhlí má i další výhody. Musíme si uvědomit, že velká zásoba uhlí pochází ze stabilních částí světa a dodávky nejsou ohroženy politickou nestabilitou. Těžbu uhlí nekontroluje žádná kartelová organizace typu OPEC, která určuje cenu na trhu. Cena komodity se přibližně řídí poměrem nabídky a poptávky, a jelikož je ho dostatek, cena se udržuje celkem nízko.
Americký plyn? Uhlí už tu je.
Velmi populárním se stal v posledních měsících tzv.“břidličný“ plyn. Zvláště za Atlantikem získal velkou oblibu. Mluvilo se o masivních dodávkách této suroviny i do Evropy. Jenže toto řešení ruské plynové krize je jen v mlhavých představách politiků. Americké uhlí už tu dávno je a Evropa s ním topí. Američanům totiž nezbývá než uhlí vyvážet, neboť břidličný plyn se svou nízkou cenou vytlačil černé hořlavé kamení z amerického trhu. I přes náklady na dovoz do Evropy zůstává cena amerického uhlí na stejné úrovni, jako toho evropského.
Bude i u nás?
Česká energetika je postavena hlavně na severočeském hnědém uhlí. To černé z Ostravska je sice kvalitní, ale jeho těžba je daleko více komplikovaná. V momentě, kdy hnědé uhlí narazí na administrativní limity, nezbude Česku jiná možnost, než je buď prolomit, anebo sáhnout po zahraniční alternativě. To už budou u hranic čekat vagóny plné amerického nebo polského uhlí. Otázkou tedy zůstává, prolomíme limity, nebo se staneme i v uhelné oblasti závislými na dovozu ze zahraničí? Uhlí tam na severu je.