Čísla, které vydal statistický úřad pro druhé čtvrtletí, ukazují, že se česká ekonomika probírá ze zimního spánku. Je to jenom optický klam, nebo se opravdu blýská na lepší časy? Neměli bychom přeci jenom ještě pár kvartálů počkat, než radostně a s dobrým pocitem vykročíme k lepším zítřkům?
Dobrá čísla
Český statistický úřad (ČSÚ) zveřejnil počátkem září údaje o tvorbě a užití HDP ve druhém čtvrtletí letošního roku. A upřesnil odhad meziročního růstu HDP: vzrostlo čtvrtletně o 0,6 procenta (odhad byl 0,7 procenta), ale meziročně HDP kleslo o 1,3 procenta (odhad byl -1,2 procenta). Těchto čísel se velmi rychle chytla média a ihined přinesla zprávu o konci hospodářské recese, který je podložen i statisticky. Jenže statistik předloží konkrétní čísla a je na analytikovi situace, aby posoudil, co vlastně znamenají. A ti zase takový důvod k oslavám nemají, je totiž nutné dohlédnout dál, než k plotu vlastního dvorku.
Za mořem to nejhorší teprve čekají
Ať chceme, nebo nechceme, když se bavíme o výhledu hospodářské situace u nás, musíme nejprve přihlédnout k situaci v USA. Jak na tom zámořská velmoc je? Ve skutečnosti ne moc dobře. Opět sice čísla nutí k optimismu, ale nedávno přišla alarmující zpráva. Stále více Američanů vzdává hledání práce. Burzovní trhy přesto rostou, protože pro ně platí čím hůře, tím lépe: Fed příliš neomezí dlouholeté pumpování peněz do vykolejené ekonomiky – tak zbude více hotovosti pro burzovní spekulace, i když méně pro reálné investice. Co z toho plyne? Spojené státy mají to nejhorší ještě před sebou.
Co u nás?
Když si přečteme různé analýzy hospodářského vývoje u nás, často se dozvídáme pouze vágní odhady budoucnosti, ve kterých se jako mantra opakují sousloví jako „mělo by se“, „příští kvartál“, „po Novém roce“, „příští rok“ nebo „do dvou let“ a většinou nejsou doprovázeny věcnou argumentací. Média sborově tyto zprávy opakují a to s pravidelnou umíněností každý půl rok, rok, desetiletí. Horší, že zprávy o vývoji ekonomiky se podobají jako vejce vejci, protože média jedno po druhém opisují danou zprávu a všichni se shodují v interpelaci, co se stane.
Média jako nadšené roztleskávačky?
Když se ve sportovním utkání domácímu týmu nedaří, nastoupí v mezidobí herních částí roztleskávačky, aby potěšily divákovo oko krátkým představením, které má zakrýt dosavadní špatný vývoj zápasu. Tak se někdy média chovají i v otázkách hospodářského vývoje, jsou jakýmisi roztleskávačkami, které se chytí prvního optimistického čísla, a hned poskytnou čtenáři pěkné představení optimistické budoucnosti. Jenže rozšiřování hospodářského optimismu by mělo patřit vládě, která by na tenký led předpovědí měla vstoupit po důkladné analýze současného stavu a možného vývoje. To u nás chybí.
Analytici zahledění do historie
Problém analýz je ten, že jsou příliš zahleděné do minulosti, porovnávají meziroční nárůst, či pokles a z tohoto usuzují, jak bude vypadat budoucnost. To je v často měnící se formě krize velmi ošidné. Chybí jim argumentace, ekonomická teorie a pochopení hospodářské struktury i chování. Fakt, že české HDP stagnuje od roku 2008, nám žádné okrasné kudrlinky nezmění. Horší je, že i banky a finanční instituce dělají v předpovědích poměrně velké chyby.
Falešné roztleskávačky
Než se někdo ocitne v roli roztleskávačky a zalije optimismem naše životy, měl by si uvědomit, co nezdravá míra optimismu může způsobit. Lidé se zbytečně zadlužují, protože jim někdo stále opakuje, že za rok bude líp. Ze stejných důvodů si lidé nehledají práci, nerekvalifikují se a s penězi hospodaří jinak, než kdyby znali pravdu. Takové chování pak v důsledku vede k prohloubení krize. Všichni nedočkavě vyhlížejí světélko na konci tunelu a jsou médii masírováni, že už za nejbližší zatáčkou se rozední. O to větší je zklamání, když za zákrutou je ještě větší temno. Pesimista není zhoršením situace překvapen a dokáže se přizpůsobit, optimista může být ve své chybě pouze zklamán a nepřipraven přizpůsobit se horšímu.