Tak trochu ve skrytu problémů Řecka, kam měnová unie pumpuje další a další miliardy eur, zůstává Španělsko. Dokonce i přes to, že jeho problémy jsou dost možná ještě horší, než u Řeků. Obrovský zahraniční dluh a nezaměstnanost. Co obyvatele Pyrenejského poloostrova ještě čeká? Jsou případy Španělů a Řeků pro ostatní dostatečným varováním?
Jak krize udeřila…
Příběh španělských problémů samozřejmě vychází z ekonomické krize a je přímo čítankový. Nekontrolovatelný stavební boom „donutil“ banky přestat se starat, komu a kolik na bydlení půjčují. A tak když přišla celosvětová hospodářská krize, dostalo se obrovské množství Španělů do potíží se splácením půjček. Problémy se přelily na banky a v důsledku toho se poměrně prosperující země začala hospodářsky propadat.
Rekordní nezaměstnanost
Asi největší problém, s kterým španělská vláda bojuje, je až astronomická nezaměstnanost. Je to příznačné, u nás se bije na poplach, když míra nezaměstnanosti přesáhne osm procent a socialisté už téměř mluví o armageddonu, ve Španělsku je v současné době bez práce téměř 27 procent lidí. To je naprosto neskutečné číslo a polovinu navíc tvoří mladí lidé do 25 let. A to ještě došlo k pozitivnímu obratu díky cestovnímu ruchu, kde našlo nějaké to procento uplatnění. Přesto zůstává tato míra nezaměstnanosti velkým varováním. Ale může za to jen ekonomika?
Ztracená generace
Ve Španělsku, ale i v dalších krizí postihnutých zemích, se začíná hodně nahlas mluvit o tzv. „ztracené generaci“, tedy o současných mladých lidech, kteří nemají šanci najít zaměstnání a s tím i životní jistoty. Ztrácejí tak zájem o budování kariéry, profesní růst, vzdělávání a hlavně o založení rodiny. Jediné východisko pro tuto skupinu je hledání práce v zahraničí. Část Španělů to pochopila a začínají hledat svou růžovou budoucnost hlavně v Latinské Americe. Zde je jasnou výhodou jazyk a podobné společenské návyky.
Brzdou většího odchodu mladých Španělů do zahraničí je jejich až náboženská vazba na rodinu. Není nic výjimečného, že celý rodinný klan žije pouze ze starobní renty prarodičů. Smutné je, že pro mnohé Španěly je tento způsob života vyhovující. Nebrání v provozování nejčastějších aktivit mladých Španělů - siesty, oslavy na čerstvém vzduchu a fotbal.
Jednoduchá cesta do propasti…
Španělsko udělalo obrovskou chybu v minulosti, když se výhradně soustředilo na stavebnictví. Přechod na euro ještě umocnil optimismus jak politiků, tak i obyčejných lidí, že spirála růstu stavebnictví bude trvat do nekonečna a v hluku poplácávání se po ramenou zcela zanikly varovné hlasy. Lidé skupovali byty a prodávali je dál, skoro každý druhý měl realitní kancelář a banky půjčovaly peníze i těm, kteří neměli stálé zaměstnání. To nemohlo trvat věčně. Mzdy začaly ztrácet kontakt s rostoucími cenami bytů a přišlo nevyhnutelné, lidé přestali splácet půjčky a krachovali. Podíl nesplacených úvěrů byl tak velký, že nyní potápí španělský bankovní sektor. Podle odhadů některých expertů potřebuje na ozdravení 20 až 150 miliard eur.
Těžká cesta nahoru…
Příkladem pro ozdravení Španělska mohou být některé evropské země, například Lotyšsko. Bez přímo drakonických reforem to ale nepůjde. Bude nutné radikálně snížit platy, například ve zmiňovaném Lotyšsku šly platy státních zaměstnanců dolů více než o polovinu. Kupříkladu Česko má o mnoho nižší průměrnou mzdu, než je ve Španělsku, ale zároveň třikrát nižší nezaměstnanost. Dále se musí Španělé zaměřit na to, co umí, a to je v prvé řadě turismus. Země musí využít své přírodní bohatství nádherných pláži, historických památek a dokonce i vysokých hor daleko víc, než je tomu doposud.