Dobrých příkladů zaměstnávání osob s hendikepem je v Komerční bance mnoho. V různých útvarech banky pracuje přes sto kolegů se zdravotním postižením či znevýhodněním, a to mnohdy už několik let. S nasazením a vlastně bez omezení.
Jejich okolí leckdy vůbec netuší, že nějaký zdravotní hendikep mají. Ten totiž nemusí být vždy viditelný. Může jít o zdravotní znevýhodnění (OZZ) s lehčím postižením, sem patří například lidé s poruchou štítné žlázy či metabolismu nebo s diabetem. Nicméně i v případě, že je stav vážnější, umí se Komerční banka přizpůsobit. Třeba úpravou pracovního prostředí, možností práce z domova či zajištěním speciálních pracovních pomůcek. Jedním z kolegů se zdravotním hendikepem je i vozíčkář Petr Drahoš, který v Komerční bance působí už čtyři roky.
Petře, jaká je vaše náplň práce?
Pracuji částečně na korporátní divizi a částečně na retailové jako asistent. Po změně struktury mám mnohem více samostatnosti, starám se o reporty a podklady pro jednání pro jednotlivé manažery i vedení divizí. Líbí se mi, že mám odpovědnost a že něco vytvářím. Baví mě jak práce s čísly, tak práce s lidmi. Někdy v budoucnu bych se rád posunul, ale zatím si to neumím představit.
Jak jste do týmu zapadl?
Myslím, že dobře. Zpočátku jsme s kolegy měli trochu odstup. Z mé strany proto, že tu byla spousta nových lidí, z jejich strany proto, že úplně nevěděli, jak se mnou jednat. Ale stačilo pár týdnů a pár společných akcí, kde jsme se poznali, a bylo jasno.
Člověk někdy hledá míru, kdy a jak pomoci.
Všechno je o komunikaci. Nebát se zeptat. Spousta hendikepovaných to prostě bere tak, jak to je, a neřeší to. Většinou jsou daleko míň citliví, než se zdá. Vlastně většina žije celkem normálně, užívá si života. Znám navzdory hendikepu i pravověrné rebely. Pak je pár takových, kteří se tím užírají, ale s tím nic neuděláte. Buď to člověk přijme hned, nebo to v něm zůstane. Jasně, slabé chvilky jsou, ale kdyby to nebyl úraz, tak jsou kvůli něčemu jinému.
Než jste nastoupil do KB, co jste dělal?
Studoval jsem leteckou dopravu, chtěl jsem být pilotem. Úraz se mi stal měsíc před státnicemi, takže diplomku jsem dodělal v létě v nemocnici.
A co se tedy stalo?
Létal jsem na paraglidu. U nás ve škole každý na něčem létal. Když o tom přemýšlím, já jsem vlastně skoro nikdy nepřistál normálně. Vždycky to byl nějaký plot, střecha, strom. Přistát se na tom dá, už jsem to viděl, ale mně se to mockrát nepodařilo. Takže pádů bylo moc, ale nikdy se nic nestalo. A pak jsem na jaře 2011 narazil ve spirále do skály. Chyběl mi metr výšky a skálu bych v pořádku přelétl.
Co Vás čekalo?
Na začátku to bylo hodně špatné. Sedm měsíců jsem ležel v nemocnici a nedělal vůbec nic. Pořád mě jen operovali, nikdo mi nic neřekl přesně. A strava nic moc. Teta mi tam vozila dobroty, třeba tlačenku nebo gulášek. Pak tři měsíce doma, další tři měsíce rehabilitace. Vlastně jsem pořád doufal.
Bylo to těžké?
Z počátku určitě, ale to špatné se rychle zapomíná. Vzpomínky někde jsou, ale hluboko. Nepřemýšlím o tom, mám spoustu jiných plánů a radostí.
Jako třeba?
Lyžuju. Jsem v české reprezentaci alpského lyžování hendikepovaných. Moc mě to baví. Člověk si vyčistí hlavu, odpočine si, nemyslí na nic jiného. Moje specialita je obří slalom. Ačkoli i tam jsou místa, kde se bojím. Ale je to adrenalin a očekávání od trenérů jsou veliká.
Jak jste se k tomu dostal?
Hrozně mě to nadchlo, tak jsem si na internetu našel kurz a už první den jsem byl schopný sám sjet svah. Já ještě nejsem postižený tak moc, takže mám výhodu třeba oproti těm, kdo jsou ochrnutí od prsou dolů a nemůžou se vůbec hýbat, tudíž mají horší stabilitu.
To ale asi není levný sport, že?
Není. Speciální vybavení je opravdu drahé. Navíc závody se jezdí vlastně jen mezinárodní, takže musíme cestovat do Rakouska, Švýcarska, Itálie nebo Francie. Bez sponzorů bych si to nemohl dovolit. Je to o spolupráci - já je propaguju, oni mi dají peníze na lyžování.
Jak jsme na tom ve srovnání s Evropou?
Je nás kupodivu dost, co u nás lyžujeme. Sedící jsme tři, jeden kamarád pojede na paralympiádu, mně se zatím kvalifikovat nepodařilo. Za dva roky chci na mistrovství světa, formu mám, ale zkušenosti pořád sbírám a ještě se mám co učit. Na paralympiádě bych se teď trápil.
Stejně, taková zkušenost ukáže člověku jeho hranice.
Ale šlape do toho dál. I na těch lyžích jdu až na hranici. Někoho to změní, někdo zpřehází priority, já jsem k tomu asi nedozrál. Já jedu na plný plyn dál. Mě to vlastně nijak nezměnilo. Myslím, že jsem stejný jako dřív.
Petr je jednou z tváří interní kampaně o hendikepovaných zaměstnancích, která v Komerční bance právě probíhá. Ani úraz ho nezastavil, aby si dál plnil své sny. A Komerční banka se ho snaží na jeho cestě maximálně podporovat, protože v Komerčce hendikep skutečně není překážkou.
Více informací o tom, jak Komerční banka pomáhá lidem s hendikepem najdete na http://www.nadacejistota.cz/