Andrej Babiš je úspěšný podnikatel, majitel a zároveň generální ředitel Agrofertu – největší české soukromé společnosti. Je také jedním z tisíce nejbohatších lidí světa, což ale sám nerad slyší. Řekněme tedy, že jde o muže, kterého netřeba představovat. My se o to přece jen na následujících řádcích trochu z jiného úhlu pokusíme.
Jeho čas by se dnes dal vyvažovat zlatem. Přesto si Andrej Babiš našel pár minut a ochotně odpovídal na dotazy, které se týkaly především jeho mládí, studia a motivace v byznysu. Duši obchodníka v sobě prý našel už před nástupem na vysokou školu, pak to chtělo už „jen“ tah na branku a vybrat si ty správné kolegy.
S rodinou jste se v mládí často stěhoval. Jaké to pro Vás tenkrát bylo?
Jako velmi malý jsem byl s rodiči v Etiopii, chvíli jsem chodil do školky v Paříži a dva roky jsem navštěvoval gymnázium v Ženevě. Nemám problém adaptovat se v novém prostředí. Žít v různých zemích je bezpochyby výhoda, už jen kvůli znalosti jazyků. Nepříjemné byly změny místa pobytu snad jen z toho důvodu, že jsem měl silné vazby na spolužáky ze školy. Později jsem je jezdil do Ženevy alespoň navštěvovat, teď už jsem tam ovšem dlouho nebyl.
Na VŠE v Bratislavě jste studoval zahraniční obchod. Cítil jste v sobě už v té době obchodního ducha?
To jsem cítil dokonce už předtím. Obchodoval jsem už na gymnáziu, protože v komunistickém Československu byl výběr zboží velmi malý. Když měl člověk možnost něco přivézt a prodat se ziskem, byla škoda toho nevyužít. To mi bylo asi 16 let.
Napadlo Vás už tenkrát, že jednou nebudete obchodovat se zbožím, ale rovnou s celými společnostmi?
To mě tedy určitě nenapadlo. Ve škole mi ale tenkrát předpověděli, že budu předseda OSN. Asi se u mě už projevovaly nějaké vůdcovské vlastnosti.
To Vás ve škole ještě vlastně podcenili. Je možné, že jste některé tyto vlastnosti zdědil po rodičích?
Po otci určitě ne, ale moje matka byla výborná organizátorka, měla tah na branku a byla pracovitá, takže jsem asi trochu po ní.
Vaše vůdcovské schopnosti se projevily již na VŠ, když jste se stal prezidentem organizace AIESEC. Jak jste se na tuto pozici vypracoval?
Zapojil jsem se už v prvním ročníku a měl jsem za úkol přesvědčovat československé podniky, aby přijímaly zahraniční studenty na praxi. O studenty jsme se starali, organizovali jim výlety a různé návštěvy.
Tenkrát asi organizace tohoto typu neměla velkou konkurenci, je to tak?
Konkurence nebyla žádná. Za celé Československo mohlo do zahraničí vycestovat 75 studentů, což byl striktně daný počet. Režim si veškerou činnost hlídal. Dokonce si pamatuji, že jeden americký student byl neustále hlídaný a monitorovaný. Asi v něm viděli amerického špióna...
Mimoškolní aktivity jste zvládal precizně i přes tehdejší režim. Jaký jste byl student?
Na základní škole jsem četl nejrychleji z celé třídy a měl jsem dobrou paměť. Totálně levý jsem byl na hudební výchovu a dílny, odkud jsem dokonce utíkal z hodiny oknem. Na gymnáziu jsem nechodil na první hodiny, protože se mi nechtělo vstávat, a sám jsem si pak musel psát omluvenky. Bohužel se na to přišlo a chtěli mě vyhodit ze školy. Naštěstí to skončilo jenom dvojkou z chování. Na vysoké škole to bylo triviální. Říká se, že koho nesrazí tramvaj, ten ekonomku dokončí. V podstatě jsem se tam nudil, učil se dva týdny za semestr, a přesto jsem získal červený diplom.
Před dvaceti lety jste založil Agrofert Holding. Jaké byly začátky?
Začali jsme jako obchodní firma a asi prvních pět let jsem veškeré obchody dělal já osobně. Potom jsme zjistili, že prostor mezi prodávajícím a kupujícím se rychle zmenšuje, a tak jsme začali na trh vstupovat investicemi. Ve chvíli, kdy jsme měli na trhu silnou pozici, jsme začali investovat i do výroby. Díky tomu jsme dnes více výrobní holding než obchodní.
Pro dosáhnutí takového úspěchu je jistě potřeba mnoho schopných a spolehlivých lidí. Jak jste si vybíral své kolegy do začátku?
Úplně ze začátku jsem si vybíral z obchodních partnerů. Později, když mě vyhodili z Petrimexu, se mnou odešlo asi 60 lidí včetně mnoha mých kamarádů, což asi mluví samo za sebe.
Podpora byla tedy velká, ale zeptám se Vás na opačnou situaci. Zradil Vás někdy někdo v byznysu?
Určitě se to stalo. Měli jsme kolegy, kteří byli oficiálně zaměstnaní u nás, přitom si za našimi zády založili obchodní firmy a dělali stejný byznys proti nám.
Vybral si Váš úspěch v podnikání nějakou daň?
Měl jsem málo času na děti, na kamarády a nedostatek volného času obecně.
Ale bez nějakých obětí to určitě nejde. Nebo si myslíte, že ano?
To asi těžko. Pokud chcete danou věc dělat pořádně, musíte se jí věnovat a obětovat jí téměř veškerý čas. Většinou to je bohužel hlavně na úkor rodiny a kamarádů.