V roce 2016 Velká Británie šokovala celý svět. V referendu, které do té doby bylo většinou politických komentátorů vnímáno jako jasné, si navzdory všem očekáváním zvolila odchod z Evropské unie. Výsledek otřásl jak Velkou Británií, tak celou Evropskou unií. V některých vyvolal dokonce strach o dlouhodobou udržitelnost Evropské unie. Největší strach však vyvolal ve Spojeném království.
V Británii by navíc mohla být ekonomická obnova rychlejší. Proč? Protože fiskální pomoc ze strany vlády byla dle analýzy UBS v Británii mnohem silnější než v ostatních státech. Očekávaný cyklicky očištěný schodek rozpočtu pro rok 2020 je v Británii asi 9 % HDP, kdežto v Německu, Itálii, Francii a Španělsku je pod 5 %. Větší schodek se může jevit jako negativum, v současné situaci je však právě fiskální pomoc potřebná. Británie navíc díky opuštění evropského volného trhu může uplatnit politiku cílené podpory průmyslovým podnikům do mnohem větší míry. Pravidla Evropského hospodářského prostoru totiž takovou pomoc značně omezují. To za normálních okolností pomáhá zachovat rovnost tržních podmínek, jelikož znemožňuje vládám pomáhat jedné firmě na úkor druhých. V současné situaci se však právě cílená pomoc jeví jako užitečný prostředek pro udržení klíčových podniků v chodu.
Opuštění Evropského volného trhu navíc pro Spojené království představuje příležitost pro reorientaci svých obchodních dohod na trhy, které jsou z hlediska budoucnosti perspektivnější. Právě členství v EU ji v tomto dříve činilo překážky. COVID navíc pravděpodobně pomyslné nůžky mezi „neperspektivní Evropou“ a například Asií rozevřel ještě více, jelikož právě v Asii se podařilo na pandemii zareagovat rychleji a očekávaná rána pro hospodářství bude v tamních zemích menší. Británie tak nyní nemusí ve vyjednáváních vláčet pomyslnou „mrtvou váhu“ právě v podobě zemí jako Itálie či Španělsko.
V době pandemie se navíc ukázalo, jak může politika Evropské unie škodit bohatším státům unie, mezi které Británie bezesporu patřila. V této souvislosti se letos nevýrazněji projevil spor ohledně evropského gigantického balíčku ekonomické obnovy v hodnotě 750 miliard eur. Většina peněz totiž poputuje do chudších států jižní a východní Evropy. Peníze však samozřejmě poputují převážně z té západní. Přestože se tzv. „Frugal Four“, skupině států tvořené Nizozemskem, Švédskem, Rakouskem a Dánskem, které dlouhodobě bojují za vyšší fiskální umírněnost, podařilo dojednat hned několik ústupků, jako například vyšší rabaty z evropského rozpočtu či snížení výdajů na celoevropské programy týkající se zdravotnictví nebo podpory soukromého sektoru, ve finále byl balíček schválen. To ale Velkou Británii, která by bezesporu byla jedním ze států, který by do balíčku více přispěl, než by dostal, již trápit nemusí.
Brexit ale i tak pravděpodobně bude pro ekonomiku Velké Británie představovat citelnou ránu, přestože pandemie koronaviru jeho efekt paradoxně „ztlumí“. V porovnání s ekonomickými dopady pandemie se totiž může zdát jako pouhá maličkost. Zároveň z něj vyjde v porovnání s ostatními státy EU relativně lépe než bez ní, jelikož je pravdou, že pandemie alespoň mírně zlepšila vyjednávací pozici Británie. Ani s lepší vyjednávací pozicí však zatím nebyla Británie schopna dojednat jakoukoliv dohodu a „no deal“ Brexit se jeví jako téměř jistý, jelikož s koncem roku 2020 rovněž skončí tzv. tranzitorní období. To, že pandemie ekonomický dopad Brexitu rozloží více rovnoměrně mezi kontinentem a Británií, může být důvodem k radosti pouze pro ty nejzarytější odpůrce Evropské unie. Pro všechny ostatní platí, že koronavirus je pouze další citelnou ránou, ze které se bude muset jak Evropa, tak Velká Británie velmi těžko oklepávat.
Zdroj: Wall Street Journal, Voxeu, Financial Times