Když nějaký stát přejde od autoritářského režimu k demokracii, tak si tím zajistí lepší ekonomické vyhlídky. Demokracie více investují do lidských zdrojů a jsou mnohem více proreformní. Neznamená to ale, že by demokracie byla automatická nebo nezvratná.
Od samotného svého počátku v antice doprovázejí demokracii její kritici a skeptici. Už Platón varoval před vládou lůzy, která podle něj nevyhnutelně míří k tyranii. A mnozí soudobí kritici demokracie, které už tolik netíží dramata 20. století, vyzdvihují autoritářské režimy kvůli jejich údajné akceschopnosti a pohotovosti v ekonomice i jinde.
Ekonom Daron Acemoglu z Massachusettského technologického institutu MIT a jeho spolupracovníci jsou ale úplně jiného názoru. Demokracie má samozřejmě své nevýhody, pokud ale přijde řeč na ekonomický růst, tak je podle nového výzkumu demokracie nepřekonatelná. Badatelé totiž zjistili, že země, v nichž došlo k přechodu na demokracii, zažívají oproti zemím, v nichž zůstaly u moci autoritářské režimy, během následujícího čtvrtstoletí 20-procentní nárůst HDP.
To je ohromující hospodářský růst. Acemoglu ale není až tak překvapený. Přechod k demokracii považuje za událost enormního významu. A nedemokratické či diktátorské režimy všeho druhu jsou podle něj až po uši v mnoha různých problémech, které táhnou jejich ekonomiku k zemi. Hlavní výhoda demokracie spočívá podle autorů v tom, že má k dispozici ohromný lidský kapitál i další významné zdroje související s demokratickým zřízením, které jsou v autoritářském prostředí velmi opomíjené. Jak je krásně vidět v dnešním světě, demokracie mnohem více investují do lékařské péče a do vzdělání. Velkou výhodou je podle Acemoglua a jeho kolegů i to, že demokracie jsou oproti autoritářským režimů mnohem více proreformní.
Vědci studovali celkem 184 zemí, v období mezi lety 1960 a 2010. Během této doby došlo ke 122 případům demokratizace země, a také k 71 případům, kdy dotyčný stát přešel od demokracie k nedemokratickému zřízení. Výzkum se přitom zaměřil na situace, kdy došlo ke změně zřízení země.
Pokud by totiž badatelé jenom porovnávali ekonomický výkon demokratických a nedemokratických režimů v určitém období, tak by dostali velmi zavádějící odpovědi. Například během posledních desetiletí hospodářský růst nedemokratické Číny výrazně předstihuje demokratickou Francii. Vtip je ale v tom, že Francie je už dlouho rozvinutou ekonomikou, zatímco v Číně ještě nedávno měli ekonomiku v mnohem horším stavu, z jakého se rostlo velmi snadno. Proto se Acemoglu a spol. zaměřili na detailní sledování vývoje ekonomiky v období před a po změně zřízení z nedemokratického na demokratické, či naopak.
Autoři studie rovněž vysledovali, že k demokratizaci během posledních 60 let nedochází v jen tak náhodných obdobích. Z dostupných dat jasně vyplývá, že demokratizace přichází nejčastěji v období ekonomických obtíží. To podle autorů vysvětluje, proč demokracie mívají tak dlouhé a pomalé starty – nejprve se musejí vyhrabat z ekonomických problémů. Jak se zdá, diktatury se hroutí, když mají ekonomické problémy, které díky své povaze nezvládají řešit.
Acemoglu varuje, že jejich výzkum není optimistickou zprávou o nevyhnutelném vítězství demokracie. Demokratické reformy nepomohou každému ve společnosti a někteří lidé mohou usoudit, že pro ně bude lepší demokracii zavrhnout. Demokracie je zjevně výhrou pro ekonomický růst. To ale neznamená, že by to byla procházka růžovým sadem. Demokracie není automatická a za jistých okolností nemusí být snadné ji udržet.
Zdroj: MIT