Když udeří finanční krize, tak to nejvíce odnesou lidé v horší životní situaci. Krize lépe zvládají tam, kde mají fungující sociální záchrannou síť, pokud to ovšem není na úkor přílišné výše veřejného dluhu.
Velká nejistota, která je vlastní finančním trhům, má přímý dopad na životní spokojenost lidí. Zní to jednoduše a logicky, ale teď to potvrdil i důkladný výzkum. Lena Tonzer z německé univerzity Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg a výzkumného centra Leibniz-Institut für Wirtschaftsforschung Halle (IWH) zkoumala vliv finanční krize na lidské uspokojení.
Finanční krize představuje drastické narušení finančního systému. Zároveň ale také ovlivňuje celou lidskou společnost. Tonzerová dospěla k názoru, že slabší členové společnosti jsou během krize více zasaženi narůstající finanční nejistotou, i když sami nespekulují na burze. To může vyústit v pokles důvěry spotřebitelů, a tím pádem i k dalšímu prohloubení následků finanční krize.
Podle Tonzerové mají lidé sklony být méně spokojení se svou situací a životem jako takovým. Během finančních krizí se tento účinek nejistoty ještě výrazně zesiluje. Lidé v obtížnějších poměrech to obvykle pocítí nejvíce. Jinými slovy, nejistota trhu rozbouřeného finanční krizí obvykle zasáhne spíše nezaměstnané a méně vzdělané lidi, než ty ostatní.
Empirické analýzy Tonzerové vycházely z průzkumů veřejného mínění „Eurobarometer Surveys“, které pravidelně pořádá Evropská komise. Jedním z klíčových cílů těchto průzkumů je sledování vnímání dopadů politiky na evropské úrovni. Součástí průzkumů je i zjišťování životní spokojenosti.
Tonzerová z průzkumů Eurobarometru vyčetla, že v zemích, které byly nejvíce zasaženy finanční krizí, tedy ve Španělsku, Portugalsku, Itálii, Řecku a Irsku, byli také lidé méně spokojení se svým životem. Podle autorky studie je v době krize nutné identifikovat skupiny obyvatel, které jsou krizí nejvíce postiženy. Jen tak je možné čelit důsledkům krize pomocí politických opatření. Z dřívějších výzkumů také vyplývá, že dopad finanční krize na obyvatele je méně výrazný v zemích, které mají k dispozici účinnou „záchrannou síť“ státních úřadů a institucí.
Systém sociálního zabezpečení je pro řešení následků krize velmi důležitý. Zároveň by ale neměl být přebujelý, na úkor státního dluhu. Důvodem je, že během krizí klesá životní spokojenost lidí více v těch zemích, kde mají vyšší veřejný dluh. To pak zase vede k většímu rozklížení celého systému a k větším obavám mezi lidmi. Když se lidé bojí budoucnosti, tak méně investují a méně nakupují. To podle Tonzerové jenom dál roztáčí spirálu krize a jejích nepříjemných důsledků.