Poláci do šestadvaceti let již rok nemusí platit daň z příjmu. Velkorysý krok země, která se potýká s masivním exodem mladých lidí do zahraničí, v jiné evropské zemi zatím nemá obdoby.
Právo a spravedlnost, konzervativní strana aktuálně vládnoucí v Polsku, se zavázala snížit daně mladým již ve svém předvolebním programu. Zemi od jejího vstupu do Evropské unie trvale opustilo na 2,5 milionu obyvatel a vláda hledá cesty, jak studentům a absolventům zatraktivnit pobyt ve vlastní zemi. Vzhledem ke krátké době zvýhodnění i vlivům nemoci COVID-19 na mezinárodní migraci bylo zatím hodnocení přínosů nižšího zdanění mladých předčasné. Není překvapením, že ostatní evropské státy k podobné praxi prozatím přistupují vyhýbavě.
V Česku jen sleva na studenta
Systém zavedený v Česku mladé lidi příliš nezvýhodňuje. I po případném prosazení předvolebního trháku v podobě snížení daně z příjmu se budou čeští zaměstnanci i zaměstnavatelé potýkat při započtení sociálního pojištění s jedním z největších zdanění práce napříč zeměmi OECD. V současné době přitom Česko drží v tomto ohledu sedmou příčku z 37 členů této organizace.
Snížení daně z příjmu o čtyři procentní body navíc výrazněji zvýhodní zaměstnance s vyššími příjmy a absolventi, kteří často musí akceptovat nižší plat, ostrouhají. Například průměrná hrubá mzda absolventa Masarykovy univerzity podle nedávného výzkumu samotné instituce činila 32 400 korun, významně se však liší obor od oboru. Mzda se tedy blížila průměrnému platu. Reálné zdanění však kromě plošné slevy na poplatníka snižují další daňové bonusy. Každý student si tak ročně může odečíst 4020 Kč, což však v porovnání s jinými daňovými zvýhodněními není nikterak závratná částka.
Složité = spravedlivé?
Polský přístup tak zatím nachází zastání jen u některých evropských pravicově orientovaných stran. Země jako taková má také jistě svá daňová specifika. Ekonom Aleksander Łaszek upozorňuje například na vysoké zdanění nízkopříjmových skupin obyvatel. „Pro některé z nejméně vydělávajících přesahují povinné odvody 60 % platu,“ vysvětluje ve svém článku.
Například Německo má daňové zatížení nastavené solidárněji, avšak ve svém relativně složitém daňovém systému s šesti daňovými třídami a progresivně stanovenými sazbami nikterak studenty nezvýhodňuje. Podobně jsou na tom také ostatní státy západní Evropy. Daňové zvýhodnění tak není na pořadu dne ani v zemích, kde se nezaměstnanost absolventů pohybuje na mnohem vyšších hodnotách oproti polskému standardu. V unijním Řecku nebo Španělsku přitom hledá práci každý třetí člověk do 30 let.
Oproti Česku je však daňový systém v západních zemích milosrdnější ke studentům i absolventům díky progresivitě. Zdanění odstupňované podle výše příjmů zvýhodňuje zaměstnance s nižšími výdělky, mezi které těsně po absolvování studia nutně spadají také mladí lidé. Porovnání reálného zdanění však nebere v úvahu možnosti výhodnějšího zakládání smluv, v Česku například ve formě dohody o provedení práce. Zcela objektivní zhodnocení evropských systémů tak rozhodně není snadným úkolem.