Tvoří desetiny procent HDP Evropské unie, týká se jej 14 stran z celkových 1246 listů obchodní dohody. Přesto zejména jednání o rybolovu protáhla jednání mezi oběma evropskými mocnostmi o měsíce.
Přestože se po spleti událostí, které se staly v návaznosti na odchod Velké Británie z Evropské unie (EU), dala složitost vyjednávání očekávat, málokdo by očekával protáhnutí jednání až do loňského Štědrého dne. Tématem, které vzbudilo asi nejvíce emocí při vyjednávání podmínek vzájemného hospodářského styku, se stalo trochu opomíjené odvětví evropské ekonomiky – rybolov.
Ve stínu mezinárodního práva
Téma lovu ryb nabývá důležitosti zejména v případě pobřežních oblastí států s přístupem k moři. Mezinárodní právo jasně stanovuje hranice, po kterou mohou využívat mořské zdroje rybáři pocházející ze států ležících na pobřeží. EU je v tomto případě považována za jeden velký národní celek.
Pobřežní moře i přilehlou zónu definuje úmluva Organizace spojených národů o mořském právu shodně na 12 námořních mil (asi 22 kilometrů) od linie odlivu. Hranice ve vzdálenosti 200 námořních mil (asi 370 km) od pobřeží určuje výlučnou ekonomickou zónu, ve které má země na pobřeží právo využívat přírodních zdrojů, ať už ryb nebo nerostných surovin. Právě v těchto mořích přitom žije asi 90 % světové rybí populace. A právě o ni rybáři ze všech zemí usilují. Je třeba dodat, že v případě blízkosti hranice se linie vytyčí přesně v polovině vzdálenosti obou států.
Režim bez hranic
V době, kdy byla Velká Británie členem Unie, nemusely okolní státy náležitosti mezinárodního práva řešit. Ostrovní stát, který měl mezi členy EU svrchovanost nad nejrozlehlejší mořskou plochou, umožňoval rybářům z jiných zemí na základě společné rybářské politiky Bruselu lovit ve svých vodách a naopak britští námořníci mohli brázdit vodami napříč Evropou. Lov ryb regulovaly kvóty stanovené na základě doporučení Mezinárodní rady pro výzkum moře tak, aby rybí populace v evropských vodách nestrádala.
Z nastoleného systému oproti Británii více profitovali rybáři z unijních států. Ti představovali pro své kolegy z Království nevítanou konkurenci, i proto patřily tradičně rybářské oblasti v Anglii mezi části země s největší podporou Brexitu v referendu v roce 2016. V Severním moři se totiž nachází jedny z nejbohatších zásob ryb – zdejší moře je mělké a pro ryby nabízí dostatek živin, díky dohodám ze 70. let se zde navíc již desetiletí hospodaří udržitelně. K nejúrodnějším místům na moři patří mělká Doggerské lavice pojmenovaná přímo podle starého holandského slova pro rybářskou loď, kde se loví především tresky a sledi.
Belgické ryby z britských vod
Bez dohody by přitom francouzští rybáři nemohli lovit ani několik kilometrů od svého pobřeží. Britské zámořské území totiž zahrnuje také Normandské ostrovy a například ostrov Alderney se nachází asi 15 km od francouzského pobřeží. Ovšem ještě větší ekonomický význam mají britské vody pro Dánsko, Irsko nebo Belgii, kde podle Evropské komise představuje zisk z ryb ulovených v Británii 43 % celého belgického rybolovu. Na druhou stranu, Velká Británie své ryby na evropský trh potřebuje výhodně exportovat – do zemí Unie vyváží tři čtvrtiny výlovu.
Podmínky dohody
Během vyjednávání stávající dohody musely ze svých požadavků nutně ustoupit obě strany. Rybářské flotily ze zemí Unie se budou muset vzdát čtvrtiny svých práv k rybaření ve prospěch Británie. Kvóty zemí EU na lov v roce 2021 se sníží o 15 % a pak každý rok o dalších 2,5 %, změny se však liší u každého jednotlivého druhu ryb.
Dohoda ovšem platí jen do 30. června 2026, za pět let se tak začne o nových bilaterálních podmínkách vyjednávat znovu. „EU zahájila jednání s požadavkem na přechodné období o délce 14 let, druhá strana chtěla tři roky. Tak jsme se dohodli na pěti,“ prozradil britský ministerský předseda Boris Johnson. Sám považuje dohodu za britský úspěch.
„Vyplatilo se za dohodu bojovat. Vyjednali jsme férové a vyvážené podmínky, které ochrání evropské zájmy, zajistí spravedlivou soutěž a poskytnou mnohem více informací do budoucna pro rybářské komunity,“ hodnotí dohodu předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Podle stávajících odhadů tak díky dohodě získají britští rybáři přístup k lovu ryb o hodnotě v přepočtu za čtyři miliardy korun. Britská média však upozorňují, že bez ohledu na situaci i tak polovinu kvót vlastní zahraniční rybářské společnosti.
Problémy do budoucna
Do budoucna tak britsko-unijní půtky rozhodně neustanou. Rybaření tvoří tisíce pracovních míst v pobřežních oblastech a v případě, že v budoucnu Británie nepoleví z práv nad svými vodami, zanikne patrně zejména v některých částech Francie toto odvětví hospodářství definitivně.
Britské rybáře však nyní trápí dohody Spojeného království s ostatními svébytnými zeměmi. Pro rybáře lovící ve vzdálených vodách i přes uzavřené smlouvy s Norskem, Islandem a Grónskem nebyly stanoveny kvóty. Například největší z námořních lodí Kirkella tak na začátku roku 2021 zůstala uvězněná ve svém domovském přístavu v Hullu.
Erasmus končí, Horizon zůstává
Změny v oblasti rybolovu však nepatří mezi jediné změny, které nastaly po schválení obchodní dohody. Velká Británie již dále nebude součástí programu výměny studentů Erasmus, naopak také v období 2021–2027 bude přispívat do evropského programu Horizon určeného pro financování vědeckých projektů. Pro vzájemnou obchodní výměnu nadále neplatí žádné kvóty ani cla na veškeré zboží, smlouva také garantuje některá práva občanů EU v Británii i Britů ve členských zemích EU.