Raiffeisenbank TOP Zaměstnavatelem 2017 – rozhovor s Ondřejem Horkým | EkonTech.cz


Raiffeisenbank TOP Zaměstnavatelem 2017 – rozhovor s Ondřejem Horkým

Názor / top zaměstnavatelé / kariéra
7. 4. 2017 - 15:32

I letos se více než 10 400 studentů vysokých škol z celé ČR zúčastnilo studie TOP Zaměstnavatelé. Vysokoškoláci tak dali jasně najevo, u kterých společností by po ukončení studia pracovali nejraději. Zástupcům firem, které se umístily na předních příčkách průzkumu TOP Zaměstnavatelé 2017, jsme položili několik otázek. Jejich znění je podobné otázkám, na které jste ve studii odpovídali vy, studenti. Nyní máte jedinečnou možnost porovnat svůj názor s pohledem odborníků z praxe.

Jméno a příjmení respondenta: Ondřej Horký

Společnost: Raiffeisenbank a.s.

Pozice: Operational Risk Controller

Vystudovaná vysoká škola a zaměření: ČVUT – MÚVS – Ekonomika a management – obor Personální management v průmyslových podnicích

Doba od absolutoria: cca 4 roky

 

Jak byste zhodnotil své studijní výsledky během studia na vysoké škole?

Tak při přečtení této otázky jsem se zasmál. Přemýšlím, jak bych to jen vystihl… Nejspíše slovem týmový. Ano, to by šlo. Vždy jsem byl nakloněn jakékoli možnosti si práci co nejvíce ulehčit a maximálně zjednodušit. Ne že bych všechnu práci přehrával na ostatní, ale snažil jsem se vyhýbat nesmyslné práci nebo práci, kterou už měl někdo hotovou. Samozřejmě ne všichni spolužáci byli tak sdílní. Ale většinou se mi povedlo vymyslet protislužbu, kterou jsem nabídl na oplátku. A jaké byly mé studijní výsledky? Myslím, že lehce nadprůměrné. Nejsem ale typ, co by se učil něco zpaměti. Učil jsem se hlavně to, co jsem si myslel, že ještě někdy využiju. Podobně to mám i nyní v práci.

Na jaké úrovni jste v posledním ročníku vysoké školy hovořil anglicky?

Jakožto bývalý vášnivý hráč počítačových her mám pasivní angličtinu dobrou. S tou aktivní už je to horší. Ve škole bohužel nebyla angličtina o konverzaci, ale o gramatice. Ta mi je dnes úplně k ničemu. Je hezké, že nás učili psát velmi „slušňácký“ mail jako od rozeného Brita, ale když se mě pak na Václaváku někdo zeptal na cestu, tak jsem těžko skládal větu a vzpomínal, jak je to gramaticky správně. Důležité je nebát se mluvit. V málokteré práci proti vám bude rozený Brit, který ocení dobrou gramatiku. Většinou to budou lidi, kteří se angličtinu učili stejně jako my. Moje pozice v Raiffce je na komunikaci v angličtině hodně závislá, takže jsem musel zabrat. Pořád cítím, že mám v komunikaci v angličtině velké mezery. Naštěstí mojí protistranou jsou většinou Rakušané, Němci, Bulhaři, Rumuni apod.

Chtěl jste po dostudování vysoké školy pracovat ve stejném oboru, který jste studoval?

Rozhodně ANO! Tématika HR mě vždy zajímala a stále zajímá. Při studiu ale přišla brigáda do oddělení rizik a už jsem zde zůstal. Dodnes však u kolegů HR a jejich „výmysly“ (výraz kolegů) bráním. Snažím se jim ukázat jejich pohled a vysvětlit jim původní, většinou smysluplnou myšlenku. Sám však nyní pracuji ve velmi specifickém oddělení, o kterém jsem v době studií nevěděl, že vůbec něco takového existuje. A žádná škola by mě nebyla schopna na tuto pozici připravit.

Věděl jste již na vysoké škole, jaký typ práce chcete vykonávat – zda budovat kariéru v zaměstnaneckém poměru, nebo samostatně podnikat? Proč jste se rozhodl pro zaměstnanecký poměr?

Nejsem typ na podnikání… Mám rád své jisté – práci, příjem apod. Nemusím shánět zakázky, nemusím se bát o to, zda příští měsíc na hypotéku mít budu, nebo ne. Tím ale rozhodně neříkám, že je podnikání špatné. Vůbec ne. Obdivuji ty, kteří se těchto nejistot nebojí a rozhodnou se jít svojí vlastní cestou…

Získával jste již při studiu nějaké pracovní zkušenosti? Jak náročné to bylo v kombinaci se studiem?

První rok jsem si užíval studentského života. Finančně jsem vycházel dost na těsno a proto jsem se časem rozhodl, že by bylo fajn si něco přivydělat. Jakmile mi však přišla první větší výplata z brigády, už jsem pracovat nepřestal. Člověk si na příjem rychle zvyká. Čím více se blížil konec studií, tím více času jsem trávil v práci. A jestli je to náročné? Těžko říct. Pokud to děláte jen pro peníze, tak asi ano. Já si vždy vybíral práce, které mě budou, když už ne přímo bavit, tak alespoň rozvíjet. Taky jde určitě o to, jak náročné je studium. A zda je vůbec s daným rozvrhem možné práci mít. I když pokud se zaměstnavateli kandidát líbí, dá se i v tomto ohledu domluvit nějaký kompromis. Například mnoho mých spolužáků pracovalo na přednáškách ve škole.

Jaká byla Vaše očekávaná hrubá nástupní měsíční mzda do absolventského zaměstnání během posledního ročníku vysoké školy? Od čeho jste částku odvodil?

Nejsem si jistý, jestli jsem na tuto otázku ideální příklad. Vzhledem k mému oboru mnoho mých spolužáků již pracovalo na různých pozicích HR v různých firmách. Zeptal jsem se tedy na jejich zkušenosti a v tom rozmezí se pohyboval. Hodně záleží na tom, kde si práci hledám a jak moc je specializovaná. V Praze jsou například mzdy úplně jiné než ve městě, ze kterého pocházím.

Kontaktoval jste svého současného zaměstnavatele přes nějakou sociální síť? Pokud ne, chtěl byste v posledním ročníku vysoké školy tuto možnost mít?

Ne, ale subjektivně si myslím, že mi pomohl LinkedIn. Pokud o mě měl zaměstnavatel zájem, mohl se na LinkedInu dozvědět více, než se vešlo do CV. Profil na LinkedInu si aktualizuji dodnes. Jako profesní síť je super. Je výhodná pro obě strany – firmám ulehčuje nalezení správného kandidáta na tu správnou pozici. Nejednou mě někdo přes LinkedIn oslovil s velmi lákavou nabídkou zaměstnání. Naopak Facebook mám nastavený tak, aby o mně volně na internetu bylo co nejméně informací. Myslím, že po profesní stránce jsem otevřený, ale své soukromí si hlídám.

Jakým způsobem jste získával tipy na nabídky zaměstnání? Z jakého zdroje jste se dozvěděl o současném zaměstnavateli?

Při studiu klasicky – jobs.cz nebo od spolužáků. Párkrát jsem se pokoušel některé firmy oslovit napřímo. To ve většině případů nevedlo ani k odpovědi. O současném zaměstnání vím od kamaráda, díky kterému jsem se dostal do studentského programu Raiffeisenbank. V tomto programu bylo přibližně 15 studentů a tři jsme tu už zůstali dodnes.

Jaké akce pořádané společnostmi pro studenty Vás na vysoké škole zajímaly? Myslíte si, že akce pořádané společnostmi jsou pro studenty přínosné?

Byl jsem se při studiu jednou podívat na CareerDays na ČVUT. Vzhledem k tomu, že si nevzpomínám, jestli mi to přišlo dobré, nebo ne, tak to asi nic extra nebylo… Jako velice přínosné naopak hodnotím dobrovolné semináře, kde přednášel někdo z praxe. Myslím, že i u spolužáků byl o tyto akce zájem. Například si pamatuji, jak jsem na Tomáše Sedláčka seděl v posluchárně na schodech. Také na velké a známé firmy bylo vždy plno. Bylo by fajn, kdyby bylo možné, aby společnosti prezentovaly něco z praxe přímo na přednáškách…

Čemu dáváte ve svém zaměstnání přednost? (Vybraná možnost označena tučně)

1) Jistota, stabilita vs. Změna

2) Tvůrčí přístup vs. Používání známých, předem daných postupů

3) Soutěživé vs. Přátelské prostředí

4) Práce na jednom místě vs. Časté cestování

5) Teoretické vzdělávání vs. Získávání zkušeností z praxe

6) Stálé, za všech okolností garantované platové ohodnocení vs. Nižší fixní složka platu + neomezená výše pohyblivé složky závislá na osobním výkonu

7) Náročná pracovní pozice vs. Rovnováha mezi prací a volným časem

8) Strategické, dlouhodobé úkoly vs. Operativní, krátkodobé úkoly

9) Úzká specializace vs. Získávání obecných dovedností

10) Sdílení odpovědnosti v týmu vs. Přijetí vedoucí role

11) Samostatná práce vs. 2) Spolupráce v týmu – 50/50 – z obojího trochu

Musel jste se přestěhovat za prací pro současného zaměstnavatele ze svého rodného města? Pokud ano, proč jste se rozhodl přestěhovat?

Stěhování jsem původně neměl v plánu. Vždy jsem se chtěl po studiu vrátit zpět. Nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo. Z brigády jsem dostal nabídku na plný úvazek. Navíc ve stejném oddělení, takže jsem již své kolegy znal a nechtělo se mi odcházet. Na rozhodování měla taky velký vliv má přítelkyně, která chtěla zůstat v Praze.

Kolik času denně dojíždíte do práce v jednom směru? Kolik času by pro Vás představovalo snesitelné maximum?

Cesta do práce mi dnes trvá cca 25 minut. Pokud by mě práce hodně bavila a byla by zde možnost občasné práce z domu, tak bych byl ochotný dojíždět maximálně hodinu. Pokud je to více, tak už nezbývá čas na rodinu, přátele a koníčky…

Chtěl byste strávit část své budoucí kariéry v zahraničí?

Občasné cestování do zahraničí mi nevadí, ale práce v zahraničí není nic pro mě. Potřebuji kolem sebe lidi a stále komunikovat, bavit se, řešit… a jazyková bariéra by mě v tomto ohledu hodně omezovala. Možná pracovat pro společnost u nás, ale část týdne pracovat někde pryč by mi asi nevadilo…

Rozdělte, prosím, 100 procent mezi následující oblasti podle toho, jak jsou pro Vás důležité.

a) Odměňování a možnost růstu ve firmě      

25%

b) Pověst a image firmy           

25%

c) Pracovní náplň        

25%

d) Lidé a kultura ve firmě       

25%

V ideálním případě je to pro mě kombinace všeho. Pokud mě práce nebude bavit, ale budu za ni sebevíce odměněn, stejně u toho dlouho nevydržím… Pracovat pro společnost, které nevěřím, také dlouho nevydržím. Protože na každém jejím kroku budu hledat něco negativního. A taková společnost by mě ani neměla chtít, protože pokud nesdílíme společné hodnoty, tak ke společnému cíli nemůžeme dojít. No a v neposlední řadě s nepříjemnými kolegy nebo se špatným šéfem se člověk z místa nepohne…