European Green Deal, neboli Zelená dohoda pro Evropu, je nadějným udržitelným projektem Evropské unie. Od jeho představení uplynul jeden rok, a ač je teprve v začátcích, slibuje mnohé. Kromě zřejmého pokroku v oblasti zlepšení kvality životního prostředí to je také možnost zapsat se do pomyslného žebříčku jako vůbec první klimaticky neutrální kontinent. Jaké konkrétní kroky jsou v plánu? A bude mít projekt dostatečnou podporu napříč členskými zeměmi, včetně té naší?
European Green Deal (dále jen EGD) nabízí poměrně ambiciózní vizi budoucnosti – během následujících desetiletí, konkrétně do roku 2050, se má Evropa proměnit v zelený, klimaticky neutrální kontinent s udržitelnou ekonomikou. Zastoupeny jsou takřka všechny klíčové sektory – inovace v průmyslu, čistější veřejná doprava, technologické investice, dekarbonizace energetiky, soběstačnost ve stavebnictví, ochrana lesů, udržitelnost zemědělství, a v neposlední řadě i kvalita potravin. Ochrana klimatu je tak pouze jednou složkou komplexního projektu.
Evropská komise v prosinci 2019 představila harmonogram plánu klíčových opatření, jejich implementaci i finanční nástroje, jimiž chce dosáhnout stanoveného cíle. Tím je Evropa šetrně využívající své zdroje v rámci cirkulární ekonomiky, bez emisí a znečištění, zato s obnovenou biodiverzitou. V průběhu uplynulého roku byly postupně představeny některé pilíře, na nichž EGD stojí. K dnešnímu dni jsou to následující projekty:
Evropská průmyslová strategie, opírající se o tři faktory: ekologickou transformaci, digitální transformaci a zvýšení konkurenceschopnosti na globálním trhu. Klíčovým programem je tu zejména větší integrace vnitřního evropského trhu a podpora malých a středních podniků – s pomocí inovací, redukce byrokracie a zpřístupnění finančních prostředků a investic.
Akční plán pro oběhové hospodářství přichází s myšlenkou udržitelné výroby a spotřeby. Jde hlavně o prodloužení životaschopnosti výrobků, jejich opětovné využití, a podpoření recyklace. Potraviny, textil i elektroniku zde spojuje jediné – snaha co nejvíce zamezit tvorbě a hromadění odpadu, a vhodně nahradit produkty na jedno použití i jednorázové obaly těmi trvanlivými. Důležitým bodem je i zamezit přidávání mikroplastů do výrobků a vyšší míra jejich zachycování ve všech fázích výroby tak, aby neunikaly do okolního prostředí či lidského těla.
„Farm to fork strategy“ je strategií týkající se zemědělství a výživy. Ta si klade za cíl především zajistit kvalitu potravin, snížení používání pesticidů o 50 % a hnojiv alespoň o 20 %, snížení podávání antimikrobiálních látek hospodářským zvířatům o 50 %, rozšíření ekologického zemědělství na 25 % evropské půdy, a v neposlední řadě také zredukovat plýtvání potravinami na polovinu. To vše do roku 2030.
Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 spojuje ochranu přírody, obnovu ekosystému a biodiverzity. Hlavními body jsou zřízení chráněných oblastí alespoň na 30 % pevniny a 30 % evropských moří, dále obnova lesů a přirozeného toku řek či zastavení úbytku opylovačů. Na ochranu biodiverzity by mohla být vytvořena také nová pracovní místa – podle odhadů Evropské komise jich na činnosti spojené s ochranou přírody bude potřeba až půl milionu.
Strategie EU pro integraci energetického systému a pro vodík přináší nová řešení vedoucí k dekarbonizaci energetického průmyslu, nulovým emisím skleníkových plynů do roku 2050, a orientaci na obnovitelné zdroje energie.
Renovační vlna představuje klíčové změny evropského stavebnického sektoru, jakožto jednoho z největších konzumentů energie, a zároveň producenta až třetiny emisí. Zahrnuje zejména přestavbu a renovaci budov tak, aby byly energeticky efektivnější.
Redukce emisí metanu jako druhého nejrozšířenějšího skleníkového plynu, jež znečišťuje ovzduší a ohrožuje zdraví, je také jednou z priorit. Redukce těchto emisí o 50 % do roku 2050 by mohla snížit teplotní růst o 0.2 °C, a významně tak přispět ke zpomalení globálního oteplování.
Strategie chemických látek pro udržitelnost má za cíl zbavit životní prostředí toxických chemikálií, inovovat výrobu bezpečných a udržitelných látek, a chránit tak klima i zdraví evropské populace. Globálně by měl být propagován také zákaz výroby a exportu některých nebezpečných chemikálií.
Nejnověji představený projekt, rozvoj offshore větrných elektráren, je podrobněji popsán v tomto článku.
Podpora a angažovanost členských států bude zásadní
Ačkoli svou podporu EGD vyjádřila velká část členských zemí EU, najdou se i takové, které se s programem dohody zcela neztotožňují. Mezi nimi je i většina států V4, Česko nevyjímaje.
Již na jaře tohoto roku byla slyšet kritika z úst ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka i některých českých europoslanců. Ta se týkala především údajných přílišných požadavků, kterým bude mít Česko jakožto jedna z nejprůmyslovějších zemí EU problém dostát. Vše je navíc ještě umocněno současnou koronavirovou krizí, jež u mnoha zemí pravděpodobně odsune pozornost upírající se k životnímu prostředí do pozadí.
Objevují se ale i hlasy volající po větším důrazu na plnění EGD. Deset členských států obávajících se odsunutí dohody kvůli ekonomických dopadům koronaviru již v létě vyzvalo EU, aby svůj zelený program nepřestala prosazovat. V opačném případě podle nich riskuje, že sama sebe uvězní v „ekonomice fosilních paliv“ na příštích několik dekád.
V podobném duchu se vyjádřil například i ředitel Mezinárodní energetické agentury Fatih Birol pro web Climate Home News. Podle něj mají vlády nyní jedinečnou šanci na vytvoření strategie pro nový start ekonomiky po pandemii, a udržitelnost i přechod k čistší energii by v ní měly hrát klíčovou roli.
V neposlední řadě je tu také iniciativa z letošního podzimu mířící přímo ke státům střední a východní Evropy, které Zelenou dohodu do té doby nepodpořily dostatečně. Ta sdružuje přes 180 neziskových organizací a jiných místních iniciativ vyzývajících vlády svých zemí k aktivnější účasti na udržitelné obnově ekonomiky.
„Tento rok byl extrémně náročný, ale zároveň jsme viděli, jak rychle dokážeme společně jednat v případě urgentní potřeby. Neumím si představit větší motivaci k radikální transformaci naší společnosti, než jakou je naděje v zachování životního prostředí, ve kterém budou moci žít i budoucí generace. Obnova ekonomiky musí jít ruku v ruce s uzdravováním Země,“ dodává pro web EURACTIV jedna ze signatářek výzvy, ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého Karina Kottová.
Green Deal & Česko
V příštím roce navíc začíná další šestileté programové období – během něj by podle webu EURACTIV Česká republika měla čerpat z evropského rozpočtu přes 900 miliard korun, z nichž nejméně 30 % musí být vynaloženo na ochranu klimatu.
Andrea Ćirlićová z poradenské agentury pro EURACTIV uvádí, že potenciál je u nás vysoký: „Na základě analýzy, kterou jsme provedli v rámci společné iniciativy s Evropskou nadací pro klima jsme zmapovali české prostředí, a vytipovali jsme více než 70 projektů s tím, že do konečného seznamu tisíce zelených projektů pro celou Evropu se dostalo 54. Jsou to projekty, které by měly být připraveny pro implementaci v následujících dvou letech.“
Podporu EGD u nás otevřeně deklarovalo například hlavní město Praha, které rovněž žádá o evropské prostředky na zelenou obnovu. Primátor Zdeněk Hřib vidí největší potenciál vzniku zelených inovací právě ve městech. „Z mého pohledu by bylo vhodné, aby Evropská unie vnímala tento fakt, a skutečně města podpořila v té zelené obnově po covidu, která bude klást důraz i na inovace jako takové. … Podstata je, aby potřebné investice spojené s nápravou ekonomických důsledků covidu zároveň přispěly k překonávání výzev souvisejících s klimatickou změnou,“ říká pro EURACTIV.
Situace okolo EGD v Česku je zřejmě poněkud rozpačitá právě proto, že se nejvyšší veřejní představitelé nemohou shodnout na tom, do jaké míry jsou pro nás řešení spojená s ochranou klimatu klíčová.