EkonTech.cz vám přináší rozhovor s další úspěšnou osobností. Tentokrát je to žena na velmi vysoké pozici, Petra Wendelová, absolventka Vysoké školy ekonomické v Praze, nyní partnerka Ernst & Young pro fúze a akvizice.
Paní Wendelová vstřícně přijala nabídku rozhovoru pro náš časopis a podělila se s námi o své životní zkušenosti.
Paní Wendelová, podle čeho jste si vybírala vysokou školu?
Podle zájmu. Původně jsem sice chtěla studovat UMPRUM, ale nepřijali mě. Dále mě bavila matematika a statistika, takže jsem se rozhodla pro VŠE.
Proč právě VŠE? Určitě byly i jiné možnosti.
Statistika na VŠE měla silnou pozici. Nutno podotknout, že mluvíme o studiích za hluboké totality.
Můžete nám stručně popsat Vaše studium? Měla jste nějaké brigády? Účastnila jste se stáží?
V té době vůbec nebyla možnost připravovat se na konkrétní zaměstnání v rámci studia. Nebylo mnoho možností, jak projevovat své ambice nebo se kariérně profilovat a snažit se od svých spolužáků odlišit. Nějaké peníze jsem si přivydělala na chmelových brigádách a jako průvodce rusky mluvících skupin po Československu.
Studenti za mých mladých let přivýdělek ani neřešili. Náš život byl podstatně bohémštější a hodně orientovaný na kulturně-filozoficko-osobnostní dozrávání. Nejčastěji jste studenta mohla potkat v jazzovém klubu, hospodě nebo při realizaci koníčků.
Jaké byly Vaše nejoblíbenější a neméně oblíbené školní předměty?
Díky skvělému přednášejícímu jsem milovala matematiku. Mezi neoblíbené předměty, což asi nikoho nepřekvapí, patřil třeba marxismus. Když na nás zpoza katedry křičeli stalinistické obraty typu „vy jste všichni jako ředkvičky, navrch rudý, ale uvnitř bílý, a já vás odhalím“, není divu, že někteří mí spolužáci emigrovali.
Využila jste některé znalosti nabyté na vysoké škole v zaměstnání?
Já jsem měla velké štěstí, protože většina absolventů ekonomie z doby předrevoluční neměla po revoluci trhu moc co nabídnout. Národohospodářské plánování, socialistické finance nebo tehdejší zahraniční obchod byly po revoluci nevyužitelné odbornosti. My jako statistici jsme měli obrovskou výhodu. Statistika zůstala pořád stejná a navíc aplikovatelná napříč celým světem.
Jaký byl pro Vás přechod od vysokoškolského života k pracovnímu?
Velmi mírný. Po absolvování jsem na VŠE ještě pár let učila na Katedře statistiky a odešla jsem až rok po revoluci. Lákalo mě zjistit, jak to vypadá v praktickém ekonomickém prostředí. Krátký pobyt na HBS v Bostonu mě přivedl k zakládání Harvard Business Club v Československu, Díky tomu jsem se seznámila s Viktorem Koženým. On mě přetáhl do své vznikající firmy, kde jsem byla v té době asi pátým zaměstnancem. Postupně firma narostla do stonásobné velikosti. V Harvard Capital and Consulting a následně v Harvardské burzovní společnosti jsem strávila 5 let a byla to pro mě extrémně zajímavá doba, kdy jsem se věnovala hlavně oceňován podniků a finančnímu modelování v oblasti opčních obchodů. Celý proces privatizace českých firem bych nazvala ekonomickou laboratoří v masovém měřítku. Bylo vzrušující se na něm podílet.
Zjistila jste po přechodu z VŠ do soukromého sektoru, že extrémně postrádáte nějakou dovednost?
Musela jsem se rychle naučit pracovat s počítačem, protože na VŠ takové možnosti tenkrát ještě nebyly. Stejné to bylo, když jsem v roce 1995 nastoupila do mezinárodní investiční banky CS First Boston, kde jsem strávila dalších 5 let na pozici viceprezidentky. V té době pro mě byl novinkou e-mail.
V dnešní době poněkud úsměvné. Jak se Vaše kariéra vyvíjela dál?
V roce 2000 mě získali pro E&Y, kde působím dosud. Je to tedy moje čtvrté zaměstnání.
Přijde mi, že Vám chodily nabídky jedna za druhou. Zažila jste někdy také neúspěch?
Jednou jsem se třeba snažila shromažďovat finanční prostředky pro Národní galerii formou členství v dozorčí radě jejich nadace. V tom jsem byla absolutně neúspěšná. Čekalo se ode mě, že když se stýkám s tolika významnými osobnostmi, jako jsou majitelé a ředitelé bank a společností, tak nebude problém je úspěšně požádat o finanční prostředky. Nepodařilo se mi získat ani korunu.
Jaká je nyní náplň Vaší práce v E&Y?
Od svého příchodu do E&Y jsem na pozici partnera, takže jsem nezažila ten klasický kariérní růst v naší společnosti. Vlastně jsem měla vždy to štěstí, že mi byla nabídnuta rovnou vedoucí role. Věnuji se hodně vyjednávání a doporučování strategie. Celá moje práce je o komunikaci s lidmi a využívání zkušeností a znalostí firmy jako celku. Dá se říci, že „lížu smetanu“, protože se osobně potkávám s prestižní klientelou. Mojí hlavní specializací jsou ale fúze a akvizice. To znamená, že pomáhám vlastníkům či vrcholovému managementu firem koupit nebo prodat byznys. Také řídím některé litigační projekty našeho znaleckého ústavu.
Může si klient vybrat, komu konkrétně svůj požadavek svěří, nebo zadává úkol firmě jako celku?
U tohoto typu zakázek je to hodně o osobním profilu, renomé a zkušenostech. Klient chce jednoznačně poznat tým ještě předtím, než o zadání zakázky rozhodne. V našem oboru se vyplatí pracovat na osobních kvalitách, nemůžete se spoléhat pouze na dobré jméno společnosti.