I když jste možná nikdy neslyšeli pojem “biohacking”, pravděpodobně už jste se s nějakou jeho formou setkali. Možná už jste slyšeli o přerušovaném půstu, nebo transplantaci mikrobiomu. Možná někomu z vašich blízkých usnadňuje život naslouchadlo, a určitě vám neunikl letošní boom chladové terapie a otužování.
Biohacking je koncept, který v posledním desetiletí nabyl na oblíbenosti v populární kultuře. Jinak je známý i jako “DIY biology”, a jeho cílem je optimalizovat a vylepšit svou mysl a tělo. Zahrnuje cokoliv od sledování vlastního spánku a stravy, přes vědecké pokusy na ovoci a zelenině, až po změnu vlastní biologie pomocí transfuze mladé krve s vidinou zpomaleného stárnutí. (Ano, to je reálná věc.)
Co lidi vede k vyhledání biohackingu? Na opravdu základní úrovni napomáhá biohacking k něčemu, s čím se můžeme všichni ztotožnit, a to touze cítit se a vypadat lépe. Někteří lidé už prostě nechtějí být nemocní, jiní se chtějí stát inteligentnějšími, silnějšími, nebo chtějí žít co nejdéle. Jinými slovy chtějí posouvat hranice vlastního těla a bytí, a převzít zodpovědnost za své zdraví.
A k tomu nutně nepotřebujeme spoustu peněz ani nejmodernější technologie. Ke zlepšení našeho zdraví a kvality života úplně stačí následovat pro člověka přirozené a jednoduché, avšak klíčové kroky, jako například kvalitní spánek, vyváženou stravu, pohyb, socializaci (s lidmi, nebo klidně se psem) a čas strávený v přírodě na čerstvém vzduchu. Voilà, tomuto říkáme přírodní biohacking. A ať už to sami vnímáme nebo ne, každý den jsme všichni více, či méně součástí biohackingu.
Můžeme překročit hranici přírodního biohackingu a dotáhnout tak za pomoci technologií kontrolu nad vlastním tělem a naším prostředím ještě dál? Ano!
Existuje skupina biohackerů zvaných “grinders”, kteří zacházejí tak daleko, že do svých těl implantují zařízení jako počítačové čipy, nebo magnety. Na první pohled se může zdát, že jde o nebezpečnou marnotratnost, ale například pro lidi bez funkčních končetin jsou implantované čipy nejjednodušší způsob, jak ovládat běžné předměty v domácnosti. Implantáty jim umožňují dělat vše od otevírání dveří, až po subkutánní (podkožní) monitorování jejich hladin glukózy. Zní to jako nějaký Cyberpunk z budoucnosti? Elon Musk by s námi určitě nesouhlasil. Jeho Neuralink je důkazem toho, jak se tato budoucnost pomalu, ale jistě mění v přítomnost.
V konzervativní společnosti je však stále implantace čipů velmi citlivé téma vyvolávající rozdílné reakce. Není biohacking vlastně spíše hrozba, které bychom se měli obávat a snažit se jí předejít?
Existuje část ekosystému, kterou jako lidé dokážeme zachytit a ve vědě pro tuto část používáme slovo Umwelt (německy okolní svět). Pravděpodobně každý živočich předpokládá, že jeho Umwelt je celá objektivní realita. Proč bychom si někdy měli představovat, že je něco nad rámec toho, co cítíme? Nikdy jsme nezažili svět pachu, jako třeba výmarský ohař, takže tuto zkušenost nepostrádáme. Jsme pevně usazeni v našem Umweltu. Musíme v něm však zůstat?
Představme si lidský mozek, který přijímá data a rozhoduje, jak s nimi naložit. Náš mozek však neví, odkud získává svá data a primárně je mu to jedno. Tohle také dokazuje experiment již z roku 1969 vědce Paul Bach-y-Rita. Nevidomé lidi usadil do upraveného zubařského křesla, připravil kameru, před kterou postavil nějaký objekt, což následně vyslalo do zad pomocí mřížky solenoidů jakýsi signál (strkání) definující daný předmět. Nevidomí lidé se takto poměrně rychle naučili rozpoznávat předměty ve svém okolí čistě skrze signály v jejich zádech. Pokud například dokážeme do mozku neslyšícího člověka předat zvuk jiným způsobem, mozek přesto najde cestu, jak tuto informaci efektivně zpracovat. Dokážeme takto vytvořit alternativní sluch a zrak, říkáme tomu smyslová substituce.Mohli bychom ale pro člověka vytvořit úplně nové smysly a využít plný potenciál lidského mozku a rozšířit tak lidský Umwelt? Třeba bychom dokázali cítit neviditelné stavy svého vlastního zdraví, jako je hladina cukru v krvi a stav našeho mikrobiomu. Nebo bychom mohli v reálném čase přenést data z internetu přímo do mozku a vytvořit přímý vjemový zážitek? S pomocí biohackingu velmi pravděpodobně ano.
A není to jen Neuralink, který letos zažil progres. Andrew Pelling, kanadský profesor, vědec a biohacker je průkopníkem bezpečné a levné transplantace, či opravě částí těla pomocí dostupných ingrediencí, které najdeme v kuchyni. Byl to Právě Andrew, kdo přišel s prvotní myšlenkou použít chřest a jeho cévní svazky k opravě míchy. V praxi výzkum vypadá tak, že se ochrnutému zvířeti implantuje chřestové lešení mezi narušené konce míchy, aby fungovalo jako můstek. Stěžejní informací je, že používá pouze chřest. Letošní červen přinesl v tomto výzkumu zlomové výsledky, kdy u zvířete, které implantát dostalo, můžeme pozorovat nedokonalý, avšak koordinovaný pohyb zadních, původně ochrnutých končetin, a to jsou zásadní známky zotavení. Je to poprvé, co někdo dokázal, že k opravě takto komplexního poranění lze použít rostlinné tkáně. To je biohacking!
Pro lidi je přirozené biohacking, jakožto něco v podstatě nového, zpochybňovat. Stejně jako asistovanou reprodukci před pár lety. Faktem však je, že od samého počátku lidstva měníme lidskou přirozenost. Historicky vzato by bylo pošetilé přistupovat k lidem jako statickým tvorům. Sami jsme jiní než člověk před 1500 lety.