Program Erasmus+ není třeba představovat, každoročně díky němu vycestují na zahraniční studijní pobyty, stáže i školení stovky tisíc studentů a akademických pracovníků. Kam až se posunul za poslední dekádu shrnuje následující článek. Uvedená čísla vycházejí z nedávno vydané zprávy shrnující Erasmu v roce 2018 a ze statistik dostupných pro rok 2008/2009.
Erasmus program je obecně vnímán jako jeden z klíčových pozitivních výsledků Evropské unie a představuje její vysokou přidanou hodnotu, jak vyplývá z jeho hodnocení publikovaného Evropskou komisí na začátku roku 2018. Již od svého vzniku v roce 1987 má program za cíl prostřednictvím zapojených institucí podporovat zejména vzdělávání, školení i sportovní aktivity napříč Evropou, vedoucí k větší rovnosti a lepší sociální inkluzi mezi mladými občany jednotlivých států. Za uplynulých třicet let se tak Erasmu či jeho předcházejících programů zúčastnilo přes 10 milionů lidí.
V současné době je v programu zahrnuto celkem 34 účastnických zemí – všech 27 členských zemí EU plus Velká Británie, dále Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Severní Makedonie, Srbsko a Turecko. Mimo již zmíněné je zde také celá řada partnerských zemí uvnitř i mimo evropský kontinent (např. Albánie, Gruzie, Maroko či Ruská federace), a za určitých podmínek se do programu může zapojit i kterákoli jiná země.
Oproti roku 2008 je počet programových zemí o něco vyšší – v tomto roce bylo zemí 31 (chybělo Chorvatsko, Srbsko a Severní Makedonie). Nenavýšil se ale jen počet zapojených zemí - především statistiky týkající se celkového počtu mobilit každým rokem stoupají, a značí tak rostoucí zájem nejen ze strany studentů. V akademickém roce 2008/2009 programu využilo téměř 235 000 studentů a zaměstnanců, v roce 2018 to už bylo přes 435 000, oficiální číslo shrnující všechny výjezdy do zahraničí (včetně stáží a dobrovolnictví) však udává až 853 000 lidí.
Vysílající země
Co se týče zemí, odkud studenti nejčastěji vyjíždějí, jejich složení se v posledním desetiletí příliš nezměnilo. V roce 2008 byly v čele Francie, Německo a Španělsko, stejně jako v roce 2018. V roce 2008 vyslala každá z těchto zemí okolo 14 % z celkového počtu zúčastněných studentů, roku 2018 se mírně snížila procentuální účast Německa (12,5 %) a Španělska (11,8 %). Nejvyšší místa doplňuje ještě Itálie s 11,4 %, podíl ostatních zemích na celkovém počtu vyjíždějících studentů je pak výrazně nižší.
zdroj: ec.europa.eu
Přijímající země
Skladba zemí, do nichž studenti vyjížděli na pobyt nejčastěji, je velmi podobná. V roce 2008 žebříčku jednoznačně vedlo Španělsko (16,7 %), které je na první příčce i v roce 2018 s 15,1 %. Roku 2008 jej následovala Francie, Německo, Velká Británie a Itálie. Stejné země jsou na nejvyšších příčkách i o deset let později, jen v jiném pořadí – Německo, Velká Británie, Francie, Itálie. Podíl každé z těchto zemí na celkovém počtu přijatých studentů se pohybuje mezi 8–10 %, podíl zbývajících zemí je opět typicky nižší.
zdroj: ec.europa.eu
Budget a další čísla
Mezi další zajímavé charakteristiky patří také rozpočet vyhrazený programu Erasmus+. I tady platí, že mezi lety 2008–2018 došlo k výraznému navýšení průměrného měsíčního stipendia, a to z 272 EUR na 336 EUR, v roce 2018 činil celkový rozpočet programu 2,8 miliard eur. Průměrná délka zahraničního pobytu se přitom mírně zkrátila, z 6,1 měsíců v roce 2008 na 5,1 v roce 2018. Snížil se i průměrný věk studentů vyjíždějících na Erasmus, z 23,5 na 22,5 let. Stále stejné zůstává procentuální zastoupení žen, ty tvoří 61 % studentů v programu.
Co očekávat do budoucna
Evropská komise si i nadále klade za cíl navyšovat rozpočet programu Erasmus, v květnu 2018 předložila návrh na jeho zdvojnásobení na 30 miliard eur pro další sedmileté období. Už studenty podávající si přihlášky na příští akademický rok (2020/2021) čeká v mnoha případech navýšení měsíčního stipendia oproti minulým letům. Lze tedy očekávat i nadále rostoucí zájem o program, který dosáhne k lidem ze všech sociálních vrstev, a navýšení počtu jeho účastníků, nárůst mobility a mezinárodní spolupráce.
Za uplynulé desetiletí se příliš nezměnily trendy v nejčastějších zemích mobility, pravděpodobně se tedy nebudou měnit ani v následujících letech, případně jen velmi pomalu. Jedinou možnou výjimkou by mohla být Velká Británie a její budoucí nejisté postavení vzhledem k brexitu, které by mohlo vést k významnému snížení počtu každoročně přijíždějících studentů.