V okamžiku, kdy americký astronaut Jack Swigert zapnul na hlavním ovládacím panelu velitelského modulu Odyssea přepínač promíchávání obsahu kyslíkových nádrží, ozval se celým Apollem 13 mohutný výbuch. Psal se 14. duben 1970 a pro posádku velitele Jima Lovella, amerického astronauta s českými předky, začaly nejdramatičtější 4 dny jejich života. Začal boj o život, o návrat na Zemi s těžce poškozenou kosmickou lodí. I když na počátku se odhadovala šance na úspěšný návrat trojice astronautů pouze na 10 %, nikdo se nechtěl vzdát předem…
Nešťastná třináctka!
Když se astronauta Jima Lovella zeptala jeho manželka, proč právě on má velet misi s číslicí „13“ v názvu, prostě jí odvětil, že to je tím, že předcházející start byla „Dvanáctka, takže teď je na řadě Třináctka“. Jeden z nejzkušenějších amerických astronautů té doby si vůbec nepřipouštěl, že by nějaká číslice mohla ohrozit jeho cestu na Měsíc. Měl se svojí posádkou přistát v oblasti kráteru Fra Mauro a stát se pátým pozemšťanem, který do měsíčního povrchu otiskne svoji stopu. Již jednou u Měsíce byl, na Vánoce roku 1968 s posádkou Apollo 8, která jako první Měsíc obletěla. Teď měl, spolu se svým kolegou Fredem Haisem, na Měsíci přistát.
Příprava na misi, která měla být završena třetím americkým přistáním na Měsíci, probíhala celkem bezproblémově až téměř do posledních dnů před startem, naplánovaným na sobotu 11. dubna 1970.Týden před termínem startu však astronaut Charles Duke ze záložní posádky Apolla 13 (záložní posádka se připravovala společně s tou hlavní, a byla připravena ji kdykoliv nahradit v případě například nemoci nebo zranění někoho z hlavní posádky), oznámil lékařům NASA, že se dostal na narozeninové oslavě, které se zúčastnil, do kontaktu s dítětem nakaženým zarděnkami. Pro dospělého nepříliš nebezpečnou přenosnou nemocí, po propuknutí nepříjemnou snad jen vysokými horečkami. Lékaři NASA nechali ihned vyšetřit na protilátky v krvi všechny osoby, se kterými se Duke dostal při výcviku do kontaktu. Všichni astronauté měli ve svém těle dostatek obraných látek, nemoc u nich tedy propuknout nemohla. Až na jednoho – pilota velitelské sekce Apolla 13 Kennetha Mattinglyho, který by při přistání mise na Měsíci zůstal sám ve velitelské kabině Odyssea na oběžné dráze kolem Měsíce. A v tom byl hlavní problém, pokud by u něj nemoc propukla, velice pravděpodobně by se tak stalo právě v době, kdy by sám létal okolo Měsíce. Tedy v době, kdy by vysoké horečky mohly výrazně omezit jeho pracovní schopnosti a výkonnost.
Situace, kterou si nikdo z manažerů NASA nechtěl vzít na zodpovědnost. Řešilo se tedy odložení celé mise o zhruba jeden měsíc, aby se získal dostatek času k případnému vyléčení Mattinglyho, to by však stálo na dalších nákladech více než 800 tisíc dolarů. K výměně celé posádky se NASA neodhodlala, nikdo nechtěl připravit Jima Lovella o to, aby se prošel po Měsíci. Takže nakonec bylo rozhodnuto o výměně pouze na pozici pilota velitelské sekce – místo Kena Mattinglyho zaujal Jack Swigert ze záložní posádky. Nově složená posádka prošla ihned mimořádně náročným 12 hodinovým testem. A teprve po jeho úspěšném zvládnutí oznámila NASA veřejnosti, že posádka poletí ve složení Jim Lovell (velitel mise, který letí do vesmíru již počtvrté), Fred Haise, vesmírný nováček, který bude pilotem lunárního modulu Vodnář (Aquarius), a spolu s Lovelem přistane na měsíčním povrchu, a druhý vesmírný nováček Jack Swigert, který zůstane na oběžné dráze Měsíce ve velitelské kabině Odyssea. Do plánovaného startu v tom okamžiku zbývalo už pouhých 24 hodin!
Start v 13 hodin a 13 minut
Start mise Apollo 13 se uskutečnil 11. dubna 1970 v 13 hodin a 13 minut místního času! Ano, ten čas startu s dvěma „13“ byl opravdu drobným žertem ze strany NASA, ukázkou toho, že přece nebudou věřit na nešťastné třináctky!
Start proběhl relativně v pořádku, pouze pět a půl minuty po startu vypadl jeden z pěti motorů druhého stupně nosné rakety Saturn-5. Ostatní motory však výpadek dokázaly nahradit delším hořením. Výprava se po nezbytných testech a kontrolách na oběžné dráze kolem Země mohla vydat k Měsíci!Další dva dny probíhala cesta Apolla 13 k Měsíci bez větších problémů. Posádka uskutečnila několik rozhlasových a televizních reportáží a věnovala se i řadě dalších úkolů.
Jednou z povinností pilota velitelské sekce bylo i pravidelné promíchávání nádrží s tekutým kyslíkem (podchlazeným na -173 stupňů Celsia) a tekutým vodíkem (ten byl udržován při teplotě -253 stupňů Celsia!), které byly uloženy v posádce nepřístupné servisní sekci pod velitelskou kabinou.
Houstone, máme tady problém!
Již počtvrté od startu zapnul promíchávání těchto nádrží Jack Swigert po 2 dnech, 7 hodinách a 54 minutách od startu. V tom okamžiku se však klidná cesta amerických astronautů změnila v zoufalý boj o život!
Prudký výbuch zatřásl celou lodí, rozsvítila se řada výstražných červených kontrolek, rozezněl se poplachový signál. Prudce poklesl tlak v kyslíkovém systému lodě, akcelerometry řídícího systému začaly registrovat neplánované zrychlení celého letícího komplexu, měřící gyroskopy začaly zaznamenávat zvýšenou rotaci lodě. Posádka ztratila na pár sekund i spojení s pozemním řídícím střediskem v Houstonu.
Astronauté začali velice rychle vyhodnocovat vzniklou situaci, tak jak to měli nacvičené ze stovek hodin na simulátorech. Ale do míst na servisním modulu, kde došlo k výbuchu a kde zela veliká trhlina, neviděli – okénka velitelské sekce jim pohled „za sebe“ neumožňovala. Takže o důvodu poplachu se mohli pouze dohadovat z chování měřičů a kontrolek na ovládacím panelu. Zhruba 30 sekund po výbuchu se z kabiny ozvalo ono dnes již legendární hlášení Jima Lovella: „HOUSTONE, MÁME TADY NĚJAKÝ PROBLÉM!“
Na Zemi, v řídicím středisku vesmírného letu NASA v texaském Houstonu, začaly ihned celé týmy specialistů a odborníků vyhodnocovat, k čemu mohlo na palubě Apolla 13 dojít. Bylo jasné, že přistání na Měsíci je ztracené, teď šlo o to, dostat posádku zdravou a živou zpátky na Zemi. Naděje na jejich záchranu byla v prvních okamžicích odhadována na pouhých 10 %! Loď byla v tomto okamžiku vzdálena 300 tisíc kilometrů od Země a rychlostí přesahující 10 kilometrů za sekundu mířila vstříc Měsíci.
Jako největší problém se postupně ukazoval nedostatek elektrické energie, bez které posádka jen stěží ovládala svůj let, a bez které nemohla v žádném případě později navést svoji kabinu na přistání zpátky na Zemi.
NASA ve velice krátkém čase dokázala zmobilizovat desítky tisíc svých pracovníků a odborníků ze společností, které vyráběly velitelskou kabinu Odyssea nebo lunární modul Vodnář – ten po většinu cesty sloužil posádce jako náhradní obytná kabina. Proběhly, pro posádku za velice ztížených podmínek bez použití přístrojů, tři korekční manévry, které nasměrovaly po obletu Měsíce posádku k úspěšné cestě domů.
Spolupráci při záchraně posádky nabídl i soupeř ve vesmírných závodech – Sovětský svaz, stejně tak jako mnoho dalších států. Apollo 13 nakonec úspěšně přistálo ve vlnách Tichého oceánu v pátek 17. dubna 1970, po téměř 6denní misi. V krizovém režimu po výbuchu kyslíkové nádrže letěla posádka dlouhých 87 hodin!
Problém z roku 1968
Následné vyšetřování ukázalo, že problém s kyslíkovou nádrží vznikl již v červnu 1968, kdy se paleta s těmito nádržemi připravovala pro misi Apollo 10 (generální zkouška měsíčního přistání, která se dostala až pouhých 15 kilometrů nad měsíční povrch!). Technikům při montáži do servisní sekce Apolla 10 tehdy spadla celá paleta z výšky pouhých 5 cm. Přesně podle předpisů byla nahrazena jinou paletou, a tato byla podrobena znovu zkouškám a kontrolám. Při nich nebylo zjištěno žádné poškození, proto byla paleta s nádržemi později namontována právě do servisního modulu nešťastného Apolla 13.
Bohužel nikdo ze zodpovědných pracovníků nezjistil v roce 1968 drobnou závadu uvnitř kyslíkové nádrže č.2, která později vedla k výbuchu při letu Apollo 13.
Životní cesty našich hrdinů
Jim Lovell se své měsíční procházky už nikdy nedočkal. Odešel z NASA v roce 1973. Je jediným pozemšťanem, který letěl 2x k Měsíci, a ani jednou na něm nepřistál.
Po revoluci navštívil několikrát Českou republiku. Zajel si i do Dolní Lukavice u Plzně a s dojetím si prošel místa, odkud pocházeli jeho předci. Svůj příběh popsal v knize pojmenované příznačně „Ztracený Měsíc“ (Lost Moon). Letos na konci března oslaví své již 92. narozeniny.
Fred Haise, který se měl jako šestý pozemšťan projít po Měsíci, se už znovu do vesmíru nepodíval. Byl sice jmenován velitelem mise Apollo 19, ta však byla nakonec z úsporných důvodů zrušena. Jako pilot potom zalétával při zkouškách v atmosféře zkušební americký raketoplán Enterprise. Nyní je mu 86 roků.
Jacku Swigertovi jedna dramatická cesta vesmírem úplně stačila a z NASA odešel taktéž v roce 1973. V roce 1982 byl zvolen do Sněmovny reprezentantů Kongresu USA. Zemřel však na rakovinu dříve, než mohl nastoupit do funkce.
A Kenneth Mattingly? Ten letěl k Měsíci v roce 1972 jako pilot velitelské sekce Apolla 16. A potom se do vesmíru podíval ještě dvakrát jako velitel amerických raketoplánů Columbia a Discovery. A nikdy nedostal zarděnky!
V roce 1995 natočil podle knihy Jima Lovella „Ztracený Měsíc“ režisér Ron Howard oscarový film „Apollo 13“, s hercem Tomem Hanksem v roli Jima Lovella, kde je celý dramatický příběh výborně popsán.
Foto: NASA