Nové letecké taxi s poutavým designem, se šesti elektricky poháněnými rotory a kolmým startem i přistáním by mělo létat rychlostí až 322 kilometrů za hodinu. Během kolmého letu by mělo být tiché, za horizontálního letu vůči lidem na zemi prakticky bezhlučné. Prorazí Joby Aviation s Toyotou na bouřlivě vznikajícím trhu městské letecké přepravy?
Americká společnost Joby Aviation ze Santa Cruz v Kalifornii pracuje již déle než 10 let na skvěle vypadajícím elektrickém letounu s kolmým startem a přistáním. Nedávno se spojila s Toyotou a získala díky tomu investici ve výši přes půl miliardy dolarů. Spolupráce s Toyotou přitom nepřináší jenom finanční injekci, ale i know-how související s výrobou a kontrolou kvality budoucího leteckého taxi. Joby Aviation se již připravují na schvalování svého pětimístného stroje americkou Federální leteckou správou FAA (Federal Aviation Administration), stejně jako na jeho výrobu ve velkém a prodej.
Podle očitých svědků v tomto případě jde o střet dvou různých kultur, v němž Toyota představuje osvědčený mechanický stroj, který se setkal s uvolněnou hippie komunitou tvůrců netradičních letounů. Protiklady se ovšem mohou přitahovat a Joby Aviation s Toyotou vytvořily fantasticky vyhlížející prototyp letounu v životní velikosti. Jeho tenká křídla nesou čtyři rotory a další dva se nacházejí na plochách zadní části letounu. Stroj je vybavený celkem 6 rotory, přičemž každý z nich má průměr asi 1,8 metru a tvoří jej celkem pět zajímavě tvarovaných čepelí.
Jde o letoun s elektrickým pohonem, který bude vzlétat i přistávat kolmo, na helipadu nebo podobných plochách. Jakmile se tento letoun dostane do vzduchu, tak bude schopný horizontálního letu s pomocí křídel, při němž dokáže vyvinout rychlost až kolem 322 kilometrů za hodinu. Jeho relativně malé rotory přitom během vzletu či přistání vytvoří asi jenom 1 procento hluku oproti startujícímu běžnému dopravnímu letadlu. Při horizontálním letu letoun podle Joby Aviation prakticky není slyšet.
Pokud jde o dosah letounu, tak v současné podobě doletí do vzdálenosti přes 240 kilometrů na jedno nabití baterií. Joby Aviation ale očekávají, že než se z jejich letounu stane aerotaxi v běžném provozu, tak by se dolet tohoto letounu měl ještě podstatně zvýšit. Tvůrci k tomu mají silnou motivaci, protože kdykoliv aerotaxi přistane a dobíjí baterie, tak jeho provozovatel ztrácí finanční prostředky. A proces schvalování a certifikace u agentury FAA zabere poměrně dlouhou dobu, takže na vylepšování vlastností letounu bude ještě dost času. Za to dobu by také měly dozrát technologie pokročilých dobíjitelných baterií, o nichž poslední dobou často slýcháme, a kterých se ve světě vyvíjí celá řada. Jejich výzkum a vývoj již spolkl ohromné množství finančních prostředků, tak teď by právě výrobci elektrických letounů i vozidel mohli být mezi prvními, kdo bude sklízet plody těchto výzkumů.
Zároveň se zdá, že společnost Toyota má do budoucna ještě jedno eso v rukávu, a tím je vodíkový pohon. V dnešní době přitom právě Toyota a pak ještě Hyundai/Kia představují víceméně jediné společnosti, které usilují o rozvoj vodíkového pohonu u automobilů. Japonsko a Korea v současnosti masivně investují do vodíkových technologií, s představou budoucí dopravy založené do valné míry na vodíkových palivových článcích. Díky tomu by zmíněné země vlastně mohly používat importovanou energii ze zámoří, čímž by se zbavily části nepříjemných emisí. Ty by se přesunuly do zemí, jako je třeba Austrálie, z nichž se stávají vývozci energie v podobě kapalného vodíku.
Jak ukazuje příklad jiného nedávno představeného leteckého taxi s elektrickým pohonem a kolmým startem a přistáním Alakai Skai, vodíkový pohon řeší problémy s dostatečným množstvím uložené energie pro let. Kapalný vodík vykazuje excelentní hustotu uložené energie, i když je jako palivo poněkud riskantní, kvůli sklonům vybuchovat v případě havárie. Pokud by mělo takový vodíkový pohon letecké taxi, tak by mohlo doplňovat palivo přímo bleskurychle, což by ušetřilo hodně peněz. Také by to znamenalo možná až desetinásobné prodloužení doletu takového letounu, než jaký mohou zajistit dnes dostupné baterie.
Aerotaxi Joby Aviation, stejně jako všechny podobné multikoptéry pro pasažéry, ještě musí vyřešit jeden zásadní problém, a tím je bezpečnost. Většina strojů tohoto typu počítá s jako posledním nouzovým prostředkem s balistickým padákem a mají k dispozici i řadu dalších možností. Potíž je ale v tom, že pokud by došlo ke katastrofě ve výšce nižší než cca 37 metrů, tak bude takový padák k ničemu. Nestihne se totiž plně rozvinout. V současnosti není k dispozici žádná funkční a prověřená technologie, kterou by bylo možné použít k záchraně v malé výšce. Tvůrci těchto strojů budou muset ještě investovat, jak nápady, tak peníze a čas, aby tento problém dořešili. Pro rozvoj leteckých taxi a podobných letounů to bude klíčové.