Když k podnikání přistupujete správným způsobem, tak prostě nemůžete nevyhrát | EkonTech.cz


Když k podnikání přistupujete správným způsobem, tak prostě nemůžete nevyhrát

Technik / byznys
4. 12. 2012 - 11:35

S panem Frolíkem jsem se setkala v jeho firmě Linet na výrobu nemocničních lůžek. Původně jsme plánovali schůzku na hodinu, ale diskuse pro mě byla tak zajímavá a inspirující, že jsme v příjemném duchu diskutovali přes dvě hodiny. Bavili jsme se o byznysu, školství, studentech i o úspěchu a dalších tématech.

Pane Frolíku, poměrně intenzivně se věnujete českému školství. Je podle vás současný byznys model vysokých škol dobrý?

Každý subjekt včetně vysoké školy se chová ekonomicky. Když mají školy nastaven byznys model takový, že jsou placené za studenta, tak  studenty naberou a dostanou za ně peníze. Bohužel tento model nereflektuje to, co republika potřebuje.

Rektor je také podnikatel. Na jedné straně má obrazně řečeno vstupy, na druhé výstupy a studenti jsou materiál. Za zpracovávání materiálu dostává rektor peníze. Navíc to má škola u státu tak dobře zařízeno, že přesně ví, kolik peněz dostane za zpracování tolika a tolika materiálu. Když tedy škola potřebuje víc peněz na svůj rozvoj, tak nabere víc lidí. Bez ohledu na obor.

 

A neměl by si stát ( zákazník) říkat, co chce, když dává peníze? Přijde mi to tak, že škola  (výrobce) si říká: „Zákazníku, dej nám peníze, my ti něco vyrobíme.”

To je proto, že škola se státu neptá. Škola má svoji akademickou svobodu a říká: „Státe, dej nám peníze a do ničeho nám nemluv.” Škola se bohužel nemusí zpovídat průmyslu a ani státu, jestli její absolventi najdou uplatnění na trhu práce v oboru, který vystudovali. Daňovému poplatníkovi už by ale nemělo být jedno, že dal peníze do vašeho vzdělání a vy jste skončili úplně mimo svůj obor bez přidané hodnoty. Že za ty jeho peníze nebylo vychováno dostatek ajťáků, techniků, konstruktérů, matematiků nebo chemiků.

 

Sám jste vystudoval poměrně náročný obor – technickou kybernetiku. Kde vidíte přidanou hodnotu studia na VŠ?

Přidaná hodnota studia na vysoké škole není prodloužení si mládí. Přidaná hodnota je, že budete na škole dřít a že následně budete úspěšní kdekoliv ve světě. Jednoduše proto, že to děláte sami pro sebe a že studium je důležité pro vaši kariéru.

 

To Vám pomohlo být úspěšným byznysmenem? Jak jste to dokázal?

V určitém okamžiku jsem poslechl hlas logiky a začal si dělat SWOT analýzu. Tak jsem zjistil, v čem jsem dobrý a v čem ne, kde jsou příležitosti a kde rizika. A vyšlo mi z toho podnikání, které dělám teď.

 

Vaše firma je příkladné spojení techniky a byznysu. Udělal jste technickou věc, kterou prodáváte do celého světa.

Když vás technika baví, tak určitě najdete věc, se kterou proniknete do celého světa. My jsme si vybrali nemocniční postele a teď jsme největší v Evropě a třetí největší na světě. V ČR máme podobných příkladů  jako já poměrně dost. Je to důkaz toho, že když k podnikání přistupujete správným způsobem, tak prostě nemůžete nevyhrát. Svět je veliký a je tam tolik příležitostí.

 

Ale určitě to byla spousta dřiny?

Když vás práce baví, tak to žádná dřina není. Vy si jen děláte svého koníčka a na hodiny vůbec nekoukáte.

 

Máte nějaké zásady v podnikání, abyste byl úspěšný?

Když nekradete, nepodvádíte, chováte se férově a snažíte se okolo sebe šířit pozitivní atmosféru, tak vás úspěch potká. To pak sami přemýšlíte, proč to tak je.

 

Úspěch ale bývá vykoupen neoblibou…

Oblibu a uznání budete mít jen od rozumných lidí. Vy se musíte naučit dát na lidi, kterých si vážíte. Zároveň se musíte naučit, aby vám nevadila kritika těch, kterých si přirozeně nevážíte. Od těch vás kritika nesmí rozhodit.

 

Založil jste projekt Matematika s chutí. Co vás k tomu vedlo?

Někteří lidé považují společenskou odpovědnost svého bytí za rozumnou věc a mimo to, že řídí své podniky, tak se ještě veřejně angažují. Založení Matematiky s chutí vzniklo tak, že jsem na různých konferencích viděl průzkumy, jak se v ČR snižuje úroveň znalostí matematiky. propadá s úrovní znalostí matematiky. Položil jsem si otázku, jak to(to) zlepšit? Vyhlásili jsme mezi učiteli soutěž, kdo by si troufl vyučovat matematiku tak, aby děti bavila.

 

A jak na to jdete?

Hledali jsme učitele, kteří by byli ochotní udělat pokus. Učitele, kteří by byli ochotní měřit svoji přidanou hodnotu. A u učitelů s nejvyšší přidanou hodnotou udělat na konci osobnostní testy a výsledky poskytnout pedagogickým fakultám. Aby ony viděly, jaké osobnostní charakteristiky má mít dobrý učitel. Teď už máme přihlášeno přes 100 učitelů.

Také jsme chtěli vytvořit nástroj, který by sloužil mohl sloužit k dobrému ohodnocení kvalitních učitelů. Dnes se vychází z toho, že čím déle je učitel ve škole, tím by měl mít více peněz. A to je nesmysl. Učitelé by měli být odměňováni ne podle toho, že odučí, ale že naučí.

 

Co plánujete dál?

Když už firma dobře funguje, tak vám to přinese nějaké bohatství, ale zároveň další starosti. Máte peníze a musíte je investovat, aby neztrácely hodnotu. Do nemovitostí, na burze, nebo do projektů jako Matematika s chutí. O svoji investici se pak staráte a vlastně se nikdy nenudíte. Je pořád co dělat. 

 

Když už znáte Českou studentskou unii, co byste jí poradil v další činnosti?

Myslím si, že jdete dobrou cestou. Můžu vám doporučit, abyste dělali marketing více směrem k veřejnosti. Pak budete veřejně známí, budete mít silný hlas a budete zváni do různých debat o vysokém školství.

Bohužel jsem nikdy v různých debatách a fórech nepotkal studenty, kteří by byli jako vy – reální studenti, kteří přichází s progresivními názory.

 

Ing. Zbyněk Frolík je zakladatel společnosti LINET , která je absolutní špičkou na českém trhu a patří k největším výrobcům nemocničních lůžek na světě. Produkty firmy LINET se prodávají v desítkách zemí světa na všech kontinentech. Vystudoval ČVUT v Praze, Fakultu elektrotechnickou, obor Technická kybernetika a elektronické počítače. Byl vyhlášen nejlepším Manažerem roku 2009 a zároveň obdržel cenu vydavatelství Economia za schopnost úspěšně se vypořádat s hospodářskou krizí. Je také vítězem soutěže Podnikatel roku 2003.

 

Autor: Zuzana Věšínová