Námořní bitva u Arginuských ostrovů v roce 406 př. n. l. byla rozhodným vítězstvím Athén nad Spartou. Spory kolem krizového financování a ztrát v bitvě ale vedly k popravám většiny athénských velitelů. Necelé dva roky poté bylo athénské loďstvo zničeno v bitvě u Aigospotamoi, což vedlo ke konečnému vítězství Sparty v peloponéské válce.
Když přišla pandemie covid-19, vlády mnoha zemí se rozhodly důkladně utrácet veřejné peníze. Není to nic nového. Například už asi před 2 500 lety měli podobný plán lidé antických Athén, kteří tehdy nečelili pandemii, ale akutní vojenské hrozbě násilnického souseda. Jejich plán tehdy uspěl, ale následky byly bolestivé. Athénskou společnost po zažehnání krize rozervaly politické spory a vzájemná obviňování, která vedla až k popravám.
Podle odborníka na antické Řecko, Marka Munna z americké Pennsylvania State University, je právě tato událost zajímavou paralelou dnešní situace s pandemií covid-19. A mělo by to být pro nás varováním. Athény tehdy byly supervelmocí Středomoří a svou ekonomiku postavily na námořním obchodu. V roce 406 před naším letopočtem ale Athény čelily krizi. Navzdory nedávným vojenským úspěchům byly Athény hluboce politicky rozštěpené ohledně vojenského velení. Toho využil rival Athén, militaristická Sparta. Získali podporu Persie a vybudovali loďstvo, s nímž mohli vyzvat Athény v boji o nadvládu na moři.
Když Sparta udeřila, povedlo se jí zatlačit athénské loďstvo do defenzívy. V momentě, kdy Athény čelily téměř neodvratné porážce, podařilo se jim radikálně mobilizovat síly a zdroje. Athéňané uvalili novou daň na majetek a nechali roztavit zlaté sochy, přičemž ze získaných prostředků rychle stavěli trirémy, nejpokročilejší válečné lodě té doby. Do zbraně byli povoláni úplně všichni bojeschopní muži, včetně elity. Zároveň nabídli občanství všem cizincům a otrokům, kteří budou ochotni jít do boje za Athény.
Athény neuvěřitelně rychle rozšířily své loďstvo o flotilu trirém. V létě roku 406 př. n. l. se Athény a Sparta střetly ve velké námořní bitvě u Arginuských ostrovů, východně od ostrova Lesbos. Athény slavně zvítězily a zničily více než polovinu spartského loďstva. Nebylo to ale zadarmo. Athéňané přišli o 25 z celkem 155 lodí, přičemž většina z nich se potopila v bouři i s posádkou. Dohromady zahynulo přes 4 tisíce athénských námořníků.
Athény byly zachráněny. Během krize ale bylo proinvestováno mnoho prostředků a často nepříliš průhledným způsobem. Brzy bylo zahájeno vyšetřování finančních ztrát a také ztrát v bitvě, a stranické spory nasměrovaly hněv proti velitelům athénského loďstva, což byli kapitáni lodí, kterým velel sbor osmi „stratégů“. Dva ze stratégů raději hned uprchli a zbývajících šest bylo po nepříjemných tahanicích popraveno „klasickým“ přinucením k vypití bolehlavu.
Válka pokračovala, protože Athény získaly dojem, že jsou ve Středomoří neporazitelné a odmítly nabídku míru od umírněných Sparťanů. Po necelých dvou letech bylo athénské loďstvo zaskočeno a doslova zmasakrováno Sparťany v námořní bitvě u Aigospotamoi. To byl zásadní zvrat, který klíčovým způsobem přispěl k celkovému vítězství Sparty v peloponéské válce. Athény byly poraženy a byla v nich ustanovena prospartánská vláda oligarchů, známá též pod výmluvným názvem vláda 30 tyranů. Historie Athén ukazuje, že se krizové výdaje, byť dobře míněné, mohou snadno zvrtnout ke špatným koncům.
Zdroj: The Conversation