8. 5. 2025 - 10:07
Obě původně mířily trochu jinam – jednu zaujala chemie, druhá snila o robotech. Dnes se Tereza Vajdíková i Jolana Dvorská podílejí na vývoji technologií, které ovlivní budoucnost letectví. V brněnském vývojovém centru společnosti Honeywell nacházejí nejen odborné výzvy, ale i silné kolegiální vazby.
Jak jste se k práci v leteckém inženýrství dostala a proč jste si vybrala právě Honeywell?
Tereza: Do Honeywellu jsem se dostala přes studentskou stáž v posledním ročníku studia na vysoké škole. Tehdy jsem měla v popisu práce technický support pro oddělení, kde se zabývají dopravníky. Po roce a půl mi bylo nabídnuto dělat QMS – systém řízení kvality, kde jsem na pozici Quality Engineer dodnes.
Jolana: Od dětství jsem chtěla stavět roboty. Zároveň jsem měla ráda letadla a létání a bavila mě matematika, takže jsem vždycky věděla, že se něčemu takovému chci věnovat. Proto se mi samozřejmě líbila představa, že budu vyvíjet nejpokročilejší letecké technologie na světě. Během univerzity jsem se zajímala o obor navigace, to mě přivedlo k leteckému průmyslu a nakonec do Honeywellu. Univerzitu jsem studovala v Brně, možnost přímo tady pracovat na globálně významných projektech pro mě tedy byla přirozeně lákavá.
Dá se vaše práce jednoduše popsat?
Tereza: Jednoduše bych to popsala na příkladu komponent nebo technologií do letadel. Celý proces výzkumu a vývoje musí splňovat přísné schvalovací a bezpečnostní požadavky. Pokud by kvalita produktu byla nízká, mohlo by to mít vážné následky. Jednoduše řečeno, bezpečnost létání je od-
razem kvality.
Jolana: V brněnském výzkumném a vývojovém centru Honeywell vedu oddělení, kde pracujeme na velkých výzkumných projektech. V současné době řešíme v nich automatizaci pro leteckou dopravu blízké budoucnosti – a to jak pokud jde o tradiční dopravní letadla, tak o nové typy strojů jako drony a letecká taxi. Naším cílem je reagovat na výzvy, kterým letectví čelí, a s pomocí umělé inteligence a dalších vznikajících technologií utvářet způsob, jak se bude v budoucnu létat.
Zmínila jste dva projekty, můžete nám je blíž představit?
Jolana: Honeywell vede z Brna dva výzkumné projekty pro- gramu Evropské unie SESAR 3. V projektu DARWIN se zaměřujeme na budoucnost tradičních dopravních letadel, v projektu OperA připravujeme nebe na provoz leteckých taxi a nákladních dronů. Letectví se potýká s velkým nedostatkem pilotů. To je jeden z důvodů, proč v rámci projektu DARWIN pracujeme na technologiích, které umožní provoz letadel s minimální
posádkou, v budoucnu jednopilotní provoz. Chceme položit i základy pro budoucí plně autonomní lety. Ke všem těmto krokům je potřeba systém automatizované podpory pro piloty, aby všechny úkony během letu nebyly jen na nich. Automatizace letu, kterou se zabýváme, je založená i na umělé inteligenci. My hledáme způsob, jak nastavit její spolupráci s člověkem, aby bylo možné postupně zavádět nové funkce a asistenty pilota.
Čím se zabýváte v druhém projektu?
Jolana: V projektu OperA se pak věnujeme pokročilé letecké mobilitě, konkrétně integraci nových účastníků – nákladních dronů a leteckých taxi – do leteckého provozu v Evropě. I tady se všechno točí kolem automatizace, protože jedině díky ní bude možný přechod od pilotovaných na bezpilotní lety těchto strojů, kterých bude stále přibývat a nebude v lidských silách je všechny koordinovat „ručně“. Dále vyvíjíme například antikolizní systém, aby se stroje vyhýbaly překážkám a jiným letadlům. Zaměřujeme se také na optimální využití energie při letu a přiblížení nebo na přesnou navigaci pro přiblížení a přistání.
Na jakých projektech pracujete vy, Terezo?
Tereza: Z mé pozice vedoucího auditora QMS zaštiťuji kvalitativní část projektů, přičemž každý z nich je jedinečný a podléhá úplně jinému procesu. Jednotlivé projekty mají svůj vlastní tým lidí a má úloha spočívá v zajištění souladu jak s požadavky zákazníka, tak i legislativy. Ostatní kolegové se specializují na konkrétní oblasti, ve kterých jsou proškolení.
Co vás na této práci baví?
Tereza: Hlavně firemní kultura v Honeywellu. Na pracovišti hodně záleží na vztazích a já mám skvělý tým, převážně mladší kolektiv. Scházíme se i ve volném čase, třeba na badmintonu, a máme mezi sebou přátelské vztahy. Další velkou srdcovkou je pro mě projekt Honeywell 4 Schools. Jde o dobrovolnickou aktivitu, kde pomáháme dětem ve věku 8–13 let objevit technické obory, aby se jich nebály a měly k nim pozitivní vztah. Začínali jsme jako desetičlenný tým se čtyřmi aktivitami, dnes máme osm aktivit a zapojuje se kolem 30 dobrovolníků z řad zaměstnanců. Už jsme oslovili přibližně 1000 žáků. Na tomto projektu mě baví nejen práce s dětmi, ale i to, že si sami rozvíjíme soft skills a spolupracujeme s lidmi, kteří do toho dávají srdce. A děti nám to vracejí tím, že na nás přenášejí neuvěřitelně pozitivní energii.
Jolana: Každý den je jiný a přináší nové výzvy, není prostor na stereotyp. A je skvělé vědět, že to, co teď vyvíjíme, se brzy bude skutečně používat na celém světě. Budoucnost letectví a fungování světa je zkrátka i v našich rukou a my na ni můžeme mít pozitivní vliv. Nejdůležitější pro mě ale jsou lidé, s kterými mám tu možnost pracovat. Jsou to jedni z nejchytřejších vědců a inženýrů, špičkoví odborníci a zároveň skvělí lidé.
Jak se vaše role měnila v průběhu?
Jolana: V listopadu 2024 uplynulo 16 let od doby, co jsem začala pracovat pro společnost Honeywell, v její výzkumné části Advanced Technologies. Za ten čas jsem vy- střídala různé role – od vedení výzkumného týmu, který se věnuje technologii přesného navádění pro přistávání letadel za nulové viditelnosti, až po technického manažera navigační skupiny a skupiny leteckých operací. Také mám možnost se podílet na programu Evropské unie pro výzkum Jednotného evropského nebe ATM (SESAR) jako architekt. V současné době jsem zodpovědná za naše oddělení autonomie a vývoj pokročilé automatizace a autonomie v letectví.
Líbí se mi, že je zde možné růst, a získávat zkušenosti z různých pozic a z různých oblastí letectví. Ať už jsem byla v jakékoli roli, je pro mě důležité, že měníme budoucnost letectví. Vyvíjíme technologie, které ho činí bezpečnějším a efektivnějším způsobem pro přepravu milionů lidí po celém světě každý den.
Co byste do začátku kariéry poradily mladým inženýrkám a inženýrům?
Tereza: Doporučila bych nebát se praxe během studia, neusnout na vavřínech. Vyplatí se zapojit do internship programů ve firmách, jako nabízí třeba Honeywell, a získat tak cenné zkušenosti. Studenti pak mají šanci zjistit, jak věci fungují v reálném světě. Důležité je nebát se objevovat, zkoušet, vyjet na stáž – absolventskou, pracovní nebo Erasmus. Zdokonalit si jazyk a získat povědomí o tom, jak to funguje i v jiném státě. Jako bonus může být i objevování nových kultur.
Jolana: Chtěla bych povzbudit mladé lidi, aby si našli oblast, která je opravdu baví a šli do toho naplno.
----------
TEREZA VAJDÍKOVÁ
Quality Engineer, Honeywell Aerospace
Původně vystudovala chemii, ale do světa technologií ji vtáhla stáž v Honeywellu. Dnes dohlíží na kvalitu vývoje v oblasti letectví a průmyslové automatizace. Kromě technické práce se věnuje i dobrovolnickému programu Honeywell 4 Schools, který dětem přibližuje technické obory.
------------
JOLANA DVORSKÁ
Senior R&D Manager and Architect for SESAR, Honeywell Aerospace
Chtěla stavět roboty a dnes vede výzkum letecké autonomie. V Honeywellu pracuje přes 16 let a stojí za projekty, které mění způsob, jakým se bude v budoucnu létat. Řídí vývoj technologií pro autonomní letadla i letecká taxi v rámci programu SESAR 3.
