Červené krvinky přepravují v těle kyslík, ale mohou mít i úplně jiný náklad. Američtí odborníci vytvořili systém EDIT, který využívá červené krvinky jako nosiče nanočástic s antigeny, které vytvoří imunitní odpověď proti rozmanitým infekcím či chorobám.
Vakcíny jsou stále naší nejlepší zbraní proti celé řadě infekcí, především těch virových, a také dalších onemocnění. Technologický vývoj vakcín běží kupředu mílovými kroky a objevují se stále nové typy vakcín, jeden zajímavější než druhý.
Vědci americké Harvard University vyvinuli novou technologii pro vakcíny, která je založená na krevních buňkách. Využívá červené krvinky pro transport antigenů, které pak vytvoří v těle očkovaného potřebnou imunitní odpověď. Experimenty na myších ukázaly, že takto vytvořená vakcína účinně potlačuje růst nádoru.
Už malé děti znají červené krvinky jako dříče, kteří přepravují kyslík z plic do všech buněk v lidském těle. Kyslík ale přitom není jediným nákladem, který červený krvinky převážejí. Vědci se toho naučili využívat. V poslední době se objevily postupy, s jejichž pomocí je možné „naložit“ červené krvinky rozmanitými molekulami, například různými léčivy anebo protilátkami, které pak mohou červené krvinky dopravit do příslušných orgánů či tkání.
Podobně postupoval i Anvay Ukidve z Harvardu se svými kolegy. Jako cíl pro svoji vakcínu si vybrali slezinu, což je jedno z míst v těle, kde se intenzivně setkávají červené a bílé krvinky. Podle vědců volba slinivky napomáhá vybudovat silnou a spolehlivou imunitní odpověď na vakcínu. Jednou z méně známých funkcí červených krvinek je i to, že přepravují zneškodněné patogeny právě do sleziny, kde se setkávají s bílými krvinkami a ty pak podle těchto patogenů připravují příslušné reakce imunitního systému.
Nový systém pro tvorbu vakcín „Erythrocyte-Driven Immune Targeting“ (EDIT) tento postup lidského imunitního systému využívá ve svůj prospěch. Badatelé museli především překonat problém s tím, že když červené krvinky procházejí tenkými kapilárami, například v plicích, tak bývají velmi stlačené a přišly by o většinu svého „nákladu“. Ukidveho tým to zařídil tak, že na červené krvinky „připevnili“ nanočástice s příslušným antigenem, který je klíčem k vyvolání potřebné imunitní reakce. Nanočástice jsou přitom na červené krvinky navázány tak pevně, že tam vydrží až do cíle, tedy do sleziny.
V tomto případě úvodních experimentů šlo o nanočástice vyrobené z polystyrenu, které jsou potažené antigenním proteinem ovalbuminem. Experimenty na myších ukázaly, že když se na jednu myší červenou krvinku naváže zhruba 300 nanočástic s ovalbuminem, tak se jich do sleziny dostane nejméně 80 procent. Když pak myším „očkovaným“ proti ovalbuminu implantovali buňky nádoru lymfomu, které produkují právě ovalbumin, tak imunitní systém očkované myši dokázal potlačovat jejich růst.
Podle tvůrců bude systém EDIT možné používat pro vakcíny proti celé řadě infekcí a onemocnění. Velkou výhodou je, že takto vytvořené vakcíny jsou samy o sobě velmi účinné a není nutné posilovat imunitní odpověď, jak to bývá u mnohých vakcín nezbytné. To by mělo urychlit vývoj nových vakcín.