Od izraelského námořnictva přes prodej žehliček v USA k systémovému inženýrství ve Valeo

První otázka bývá pro všechny velmi podobná a položím ji i Vám, pane Selo: Jaká byla Vaše studijní a kariérní cesta?

Pocházím z Izraele, kde jsem vystudoval gymnázium. V Izraeli je povinná vojenská služba, tři roky pro muže a dva roky pro ženy. Kdo chce jít hned po střední škole na univerzitu, tak může, ale buďto musí za studium platit nemalé finanční částky, nebo je to zadarmo, ale potom musíte v armádě odsloužit dvojnásobek, což by pro mě znamenalo 6 let. Vybral jsem si raději armádu a od svých 18 do 21 let jsem pracoval jako mechanik na námořní lodi. Promazával jsem motory, prováděl technické kontroly, menší opravy a podobně. Tam se vlastně zrodil můj vztah k technice.

Takový kariérní začátek jsme tu opravdu ještě neměli. Bylo Vám 21 a skončila Vám povinná vojenská služba. Co jste dělal potom?

Potom jsem odjel do Ameriky vydělat si nějaké peníze. Čtyři měsíce jsem tam prodával žehličky.

Proč zrovna Amerika?

Dělá to tak hodně Izraelců, protože když se dostanou z armády, chtějí často cestovat, ale nemají na to moc peněz. A tak si jezdí přivydělat nějakou krátkodobější prací do USA nebo do Evropy. Můžete je potkat i v Praze v Palladiu, kde prodávají výrobky z Mrtvého moře.

Vy jste po ukončení brigády v USA také začal cestovat?

Já ne. Vrátil jsem se do Tel Avivu a chtěl jsem začít studovat univerzitu. Ještě předtím jsem ale potkal Češku a víc k tomu asi není třeba dodávat. Skoro všichni Izraelci, které tu znám, se do České republiky přistěhovali za svým protějškem. Já tu žiji už 11 let.

Před Vaším jménem se ale blýská inženýrský titul. Prozradíte nám tedy, kdy a kde jste vystudoval vysokou školu?

Na univerzitu jsem se přihlásil tady v ČR. Vybral jsem si Fakultu strojní na ČVUT v Praze a nejdříve jsem rok studoval v angličtině. Přitom jsem se hodně učil česky s pomocí slovníku a samozřejmě konverzací s mojí přítelkyní, spolužáky a ve městě. Nejlépe mi to šlo určitě v hospodě s kamarády. Nebál jsem se a chyby jsem bral jako součást učení, takže mi to šlo celkem rychle. Od druháku jsem už studoval v češtině.

Tak to klobouk dolů, mluvíte opravdu dobře. Co Vám na češtině připadá nejsložitější?

Určitě gramatika. Třeba skloňování a časování mi dělá problémy dodnes. V Izraeli umí každý hebrejsky a anglicky, jenže hebrejština je ještě jednodušší než angličtina. Naučíte se slova, skládáte věty a už umíte hebrejsky. Cizincům na to stačí i tři měsíce v jazykové škole, takže pochopit tak složitý jazyk, jako je čeština, je pro nás fakt těžké.

Vraťme se k Vaší škole a kariéře. Jaký jste studoval konkrétně obor a kam jste po ukončení školy nastoupil do práce?

Vystudoval jsem mechatroniku. Po škole jsem začal pracovat v jedné velké společnosti dodávající různé technologie a součástky automobilovému průmyslu. Tam jsem byl několik měsíců ve výrobě na pozici test inženýra. Hledal jsem ale uplatnění spíš ve vývoji, a když se naskytla příležitost pracovat jako systémový inženýr ve Valeo, vůbec jsem neváhal.

Asi ne všichni čtenáři si umí představit, co znamená pozice systémový inženýr. Můžete nám popsat, co takový systémový inženýr dělá?

Je to práce hodně rozmanitá. Systémový inženýr musí umět trošku programovat, musí se trochu vyznat v elektronice, musí vědět, jak testovat software, jak napsat požadavek k produktu, jak komunikovat se zákazníkem, zkrátka by měl být tak trochu multifunkční.

Když jsme byli s redakcí na Vašem testovacím polygonu v Milovicích vyzkoušet si automatické systémy do aut, osobně jste nám ukazoval systém OZA (OperationZoneAssist) vyvinutý Vaším týmem, díky kterému automobil sám zatáčel podle rozestavěných dopravních kuželů. Jak dlouho se takový systém vyvíjí?

Pro tento systém jsme převzali část již existujícího softwaru jiného projektu a v týmu třech lidí ho vylepšovali, testovali na počítači, až jsme ho dostali do reálného auta a testovali ho v Milovicích. Díky malému týmu jsme byli hodně efektivní a rychlí. Od konceptu do demo verze, kterou jste si mohli vyzkoušet, to trvalo asi čtyři měsíce. Je ale rozdíl mezi demo verzí a finálním produktem, který můžeme nabízet na trhu. Dostat systém do fáze prodeje by trvalo přibližně další rok až dva.

I demo verze mi přišla velmi spolehlivá a funkční. V čem je takový rozdíl mezi demem a finálním produktem?

Vyvinout systém tak na 98 procent trvá třeba půl roku. Klíčová jsou ale zbývající dvě procenta, která znamenají, že je systém naprosto bezpečný v každé situaci. Všechny systémy uvedené na trh se musí svými funkcemi minimálně vyrovnat schopnostem lidského řidiče a ideálně být ještě bezpečnější. Často třeba řešíme otázku správnosti výstupů ze senzorů za mlhy, za deště, na sněhu nebo ve tmě. Nacházet limity a vymýšlet nová řešení je naše práce. Vyžaduje to hodně zapojených odborníků, hodně testování a přibližně rok a půl času. Někteří zákazníci například požadují, aby testovací automobil s daným systémem najezdil milion kilometrů v běžném provozu, takže je to opravdu dlouhý proces.

Valeo je velká mezinárodní společnost. Jak často na projektech spolupracujete s Vašimi zahraničními kolegy?

Celkem hodně. Hlavní vývojová centra v našem oboru asistenčních systémů najdeme v Německu a ve Francii, takže s nimi spolupracujeme na projektech opravdu často a sdílíme vzájemně své know-how.

Jezdíte do Německa a do Francie na služební cesty, nebo spolupracujete převážně online?

Do Německa jsme hodně jezdili v minulosti, když jsme se v Praze teprve vše z oblasti vývoje asistenčních systémů učili. Teď už je naše pobočka hodně samostatná, takže tam nejezdíme tak často a více s německými i francouzskými kolegy spolupracujeme na dálku.

Jak byste popsal pracovní atmosféru tady v R&D centru?

Řekl bych, že je velmi příjemná. Jsme hodně nová pobočka, takže tady je i hodně nováčků. Kdo už se nedá označit úplně jako nováček, byl jím donedávna, takže si tu nikdo na nic nehraje a všichni se dokážeme velmi dobře vžít do role našich nových kolegů. Jsme zvyklí jim se vším pomáhat a učit je, v tom máme velkou praxi.

Mohou se k Vám připojit i studenti, kteří nemají čas 40 hodin týdně?

Jasně že ano. Máme tu Ph.D. program, který ale není jen pro Ph.D. studenty. Pracují zde i studenti nižších stupňů studia, ale doktorandi převládají, nejspíš i díky volnějšímu školnímu rozvrhu, proto ten název. O program se stará jeden z kolegů, který má v týmu nyní asi dvanáct studentů. Pracují na různých podpůrných vychytávkách pro účely testování. Například vezmou sériové auto a přestaví ho tak, aby do něj šly dát potřebné senzory, kabeláž atd. Nebo teď dělají UFO. UFO je pracovní název pro autonomní vůz, který studenti programují tak, aby dokázal sám vozit překážky podle předem naučené trasy. Hodně nám to pomůže, protože se tím nebudeme muset před testováním zdržovat.

Jací studenti jsou pro Vás nejzajímavější, co se týká oboru studia?

Elektro, strojní, mechatronika a studenti příbuzných zaměření. Hodně jich tu je z FELu z Prahy, Brna a Plzně. Zatím máme ale málo strojařů.

Napíšete nám sem na závěr něco hebrejsky? Kdo si to přeloží, mohl by mít malou výhodu při výběrovém řízení, co myslíte?

Souhlasím, vyřídím to na personálním.

Avoda be Valeo ze sababa!

---

Vy ještě neznáte Valeo?

Společnosti Valeo dost možná vděčíte za to, že v létě nemáte ve vašem autě 50 stupňů, že nemusíte dvě hodiny na dálnici držet nohu na plynu, nebo že vám boční zrcátko zachrání život, když zrovna nevidíte auto v mrtvém úhlu.  Ale máme tu rok 2016 - dnes už ve Valeo pracují například na systémech pro úplně autonomní vozy a nejlepší na tom je, že mají své vývojové centrum přímo v Praze. Na konci roku se navíc všech 450 zaměstnanců stěhuje do krásného prostředí nového R&D centra v Hostivaři za více než půl miliardy. Místo pro dalších pár set kolegů se tak ještě najde a společnost s tím počítá. Stále otevírají místa pro nové juniorní  i seniorní posily.Více na prace.valeo.cz.

Chcete být v obraze? Sledujte YouTube kanál Valeo ČR.