Svět, který nás obklopuje, a jeho základní fyzikální pravidla nabízejí celou řadu možností, jak získávat energii pro naše potřeby. Jednou z nich je doposud poněkud přehlížená osmotická energetika, jež je založená na velmi jednoduchém principu míchání sladké a slané vody. Příhodné podmínky pro osmotickou energetiku nejsou všude, přesto představuje další zdroj obnovitelné energie, která si říká o využití.
Myšlenka osmotické energetiky je známá už celá desetiletí, k realizaci se ale dostává až v poslední době. Princip vyžití energie osmózy je až zrádně jednoduchý. Stačí mít k dispozici sladkou a slanou vodu a oddělit je polopropustnou membránou. Molekuly vody se pak samovolně pohybují přes membránu, aby vyrovnaly rozdíl v osmotickém tlaku. Vznikne proud molekul, který vytváří tlak dostatečně silný na to, aby roztočil turbínu.
Při osmotické energetice se nic nespaluje. Nevznikají žádné emise. Podstatné je, že na rozdíl od větrné nebo solární energetiky není osmotická výroba energie závislá na počasí ani na denním světle. Může fungovat v nepřetržitém provozu, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.
První pořádná osmotická elektrárna se objevila v roce 2009, kdy norská společnost Statkraft spustila prototyp osmotického zařízení. Byl to demonstrační model o výkonu 4 kW, který prokázal, že osmotická elektrárna může produkovat energii. Vzhledem k tehdejším vysokým nákladům ale osmotická energetika zůstala omezená na laboratoře a malé pilotní provozy.
Teprve v roce 2023 představila dánská společnost SaltPower první funkční osmotickou elektrárnu, kterou otevřeli u solného dolu v dánském Mariageru. V japonské Fukuoce teď spouštějí druhou plnohodnotnou osmotickou elektrárnu na světě. Vyrobí kolem 800 tisíc kWh ročně, což pokryje spotřebu 220 domácností nebo provoz zařízení na odsolování vody.
Nové zařízení ve Fukuoce přitom odlišuje od všech předchozích pokusů o osmotickou výrobu energie způsob, jakým využívá fyziku v souvislosti s infrastrukturou. Tato osmotická elektrárna je totiž propojená s blízkým odsolovacím zařízením. Díky tomu využívá koncentrovanou odpadní slanou vodu, která by jinak přišla vniveč.
Tím vzniká výraznější rozdíl slanosti, než jaký obvykle poskytuje říční a mořská voda. Strmější gradient použitých typů vody zvyšuje energetickou účinnost osmotického procesu. Současně ale stále přetrvávají problémy, například v souvislosti se snižováním účinnosti kvůli čerpání vody a znečištění membrán nebo s finanční nákladností pokročilých polopropustných membrán.