Je to již šedesát roků, co nás kosmonaut Jurij Gagarin pozval do vesmíru. Od okamžiku, kdy ve středu 12. dubna 1961 obletěl v kabině kosmické lodě Vostok-1 jedenkrát naši planetu, ho do dnešních dnů následovalo do vesmíru dalších 564 mužů a žen, z celkem 39 států světa. Včetně prvního, a doposud jediného, československého kosmonauta Vladimíra Remka.
Začátek toho všeho se odehrál na kazašském kosmodromu Bajkonur. Odsud, z vojenské raketové střelnice létaly rakety do vesmíru již od roku 1957. Odstartoval odsud první malinký Sputnik, krátce po něm i první živý tvor, fenka Lajka. Tu však čekala ve vesmíru nemilosrdná smrt. Štěstí měly až později fenky Strelka s Bělkou, které se staly prvními živými bytostmi, které se z kosmického letu vrátily zpět domů.Tento start ale byl jiný! Poprvé v kabině na špici štíhlé nosné rakety seděl člověk. Sedmadvacetiletý nadporučík sovětského letectva Jurij Gagarin.
Jurij Alexejevič Gagarin se narodil 9. března 1934 v malé vesnici Klušino nedaleko Moskvy. Oba rodiče pracovali v místním kolchozu – matka byla dojičkou, otec tesařem. Měl dva bratry a sestru. Po skončení 2.světové války a dokončení základní školy se mladý Jurij začal učit slévačem kovů v učilišti ve městě Ljubercy u Moskvy. V roce 1951 byl vybrán k dalšímu studiu na Saratovské technické škole. Tu absolvoval s výborným prospěchem a byl doporučen ke studiu na pilotní škole v Orenburgu. Dvouletou leteckou školu ukončil s vyznamenáním a v hodnosti poručíka. Jako své první působiště si vybral sever Ruska, stíhací letecký pluk na základně u Murmansku, daleko za polárním kruhem.
Jedna z nejznámějších fotografií hrdiny vesmíru – rozesmátý Gagarin s bílou holubicí, symbolem míru (©TASS, 1961)
A zde si mladého pilota vybrala v říjnu 1959 vojenská komise, která hledala kandidáty do prvního oddílu sovětských kosmonautů. Úspěšně prošel několika koly výběrů, testů, zkoušek a náročných lékařských prověrek, až se nakonec ocitl začátkem března 1960 v Moskvě mezi dvaceti vybranými kandidáty na kosmonauty.
Počátkem dubna 1961 vrcholily na kosmodromu Bajkonur přípravy startu. A z původní dvacetičlenné skupiny zůstaly v souboji o místo v první kabině jen dva uchazeči – Jurij Gagarin a German Titov. Státní komise zasedala přímo na Bajkonuru 8. dubna, a o den později vyhlásila své rozhodnutí: Kandidátem prvního letu člověka do vesmíru je Jurij Alexejevič Gagarin, jeho náhradníkem German Stěpanovič Titov.
V den startu, ve středu 12. dubna 1961, byl prý Gagarin naprosto klidný – krátce před startem měl puls běžných 64 tepů za minutu a na televizním monitoru bylo vidět, že se v kabině usmívá. Během startu se mu puls sice zvedl až na 150 úderů, ale rychle se zase vrátil do normálu.
Bylo 6 hodin a 7 minut světového času, na Bajkonuru bylo 11:07, v Moskvě 09:07 hodin – nad kosmodromem zahřměly silné motory centrálního i čtyř postranních stupňů nosné rakety, spalující obrovské množství leteckého petroleje a kapalného kyslíku. Do vesmíru se právě vydal první pozemšťan!
Kosmická loď Vostok-1 postupně vystoupala až do výšky 327 km nad zemským povrchem, přelétla nad východní částí Sovětského svazu, Kamčatkou a Tichým oceánem. Pod jižním cípem jihoamerického kontinentu se dostala nad Atlantický oceán a zhruba v oblasti hranic Angoly a Konga vstoupila nad Afriku. Přes Egypt a Turecko se potom Gagarin vrátil nad území SSSR, kde přibližně 370 km severně od města Volgograd po 108 minut dlouhém letu přistál. Celá cesta měřila téměř 41 tisíc kilometrů.
Již během letu byl Gagarin mimořádným rozkazem povýšen o dvě hodnosti na majora. A v deset hodin dopoledne ráno moskevského času se o jeho cestě dozvěděl i svět – Moskevský rozhlas oznámil, že sovětský člověk poprvé vzlétl do vesmíru.
Krátce po zahájení brzdícího manévru však došlo k velkým problémům. Kulová kabina, uvnitř které seděl kosmonaut, se neodpojila od již nepotřebného přístrojového úseku. Obě části zůstaly spojeny silným svazkem kabelů a způsobily nebezpečnou rotaci celé lodě. Nakonec se přece jen kabely přetrhly a kabina se mohla stabilizovat a přesně nasměrovat na vstup do horních vrstev atmosféry. Po dostatečném zbrzdění pádu z vesmíru, ve výšce už pouhých sedmi kilometrů nad zemským povrchem byl Jurij Gagarin z kabiny na svém katapultovacím křesle vystřelen a bezpečně přistál na svém padáku na poli u řeky Volha, nedaleko od vesnice Smelovka u města Engels v Saratovské oblasti Sovětského svazu. Bylo 10 hodin 55 minut moskevského času, po 108minutové cestě kolem světa byl Jurij Gagarin opět na pevné zemi.
Jedna Gagarinova cesta tím skončila, druhá začínala – cesta celosvětové celebrity, zbožňované ikony dobývání kosmu.
Bohužel následující životní dráha prvního kosmonauta nebyla dlouhá ani klidná. Moc se toužil do vesmíru vrátit, to mu z bezpečnostních důvodů nebylo umožněno. Chtěl se vrátit k létání – i to mu bylo dlouho upíráno. Nakonec, po ukončení studia vojenské Žukovského akademie, mohl na počátku roku 1968 usednout znovu do pilotní kabiny vojenské stíhačky. A v ní ve středu 27. března 1968 tragicky zahynul.
Sedmadvacetiletý nadporučík Jurij Gagarin nám všem ukázal cestu do vesmíru. A po této cestě jdeme již šedesát roků…
Umělecká vizualizace modulu lodě Vostok-1.