Rozhovor se studentskou osobností, Adamem Soustružníkem | EkonTech.cz


Rozhovor se studentskou osobností, Adamem Soustružníkem

Z vejšky
4. 12. 2012 - 7:39

Studentská osobnost, Adam Soustružník, je studentem Ostravské univerzity, navazujícího studia oboru Politické a kulturní geografie na katedře Sociální geografie a regionálního rozvoje, ke které se, dle svých slov, hrdě hlásí. Tři roky vedl Stavovskou unii studentů Ostravské univerzity a byl iniciátorem jejího sloučení v SUS Ostrava, která se stala jakýmsi předskokanem sloučení obou ostravských univerzit. Byl druhým předsedou České studentské unie, dlouholetý člen fakultního i univerzitního senátu, kde je nyní předsedou Studentské komory. Jeho velkými koníčky jsou sport, turistika, cestování a hudba. S Akademickým pěveckým sborem VŠB-TUO v Ostravě založil tradici mezinárodního sborového festivalu (v4fest).

Adame, jste aktivní ve vysokém školství, od studentských organizací po akademické senáty. Jak hodnotíte jeho současný stav?

Asi nebude překvapením, když řeknu, že stav považuji za velmi neuspokojivý! Obrovské množství vysokých škol se dělí o opravdu směšný balíček financí. Bude to znít možná jako klišé, ale jsem přesvědčen, že bez peněz vyšší kvality našich škol a špičkové vědy nedosáhneme. Na mnohých vysokých školách kvalitní i špičková pracoviště jsou, ale jedná se bohužel jen o jednotky. Myslím, že stát by se měl ve vzdělání a vědě srovnávat s vyspělými státy na západ od nás a ne se utěšovat, že na východě je ještě pár států, které na tom jsou hůř..

 

Podle různých výzkumů se ukazuje, že kvalita vysokého školství pomalu klesá. Myslíte si, že se tento trend dá nějak otočit k lepšímu?

Ano, máte pravdu. Každou chvíli přijde nějaký nový výzkum, který potvrdí to, co už dávno všichni vědí. Tedy, že úroveň našeho školství od základního až po vysoké stále klesá. A to je opravdu smutné. Zvlášť když stále slyšíme od vlády, jak chce vědu a výzkum podporovat. Ale jsem optimista a věřím, že se tento trend změnit dá. Chce to ovšem hlubší zásahy v podobě dobře provedené reformy Zákona o vysokých školách. A s tím musí být spojen příliv financí do školství.

 

V Ostravě se spojují dvě velké univerzity, Vysoká škola báňská a Ostravská univerzita. Jaký přínos vidíte v tomto spojení?

Obrovský! A to nejen pro oba dva subjekty a celý tento region, ale i pro celou Českou republiku. Nová univerzita by mohla zahrnovat škálu všech typů oborů. Od technických, přírodovědných, lékařských, humanitních až po umělecké. A také interdisciplinární propojení jednotlivých oborů. I když je integraci nakloněno vedení obou univerzit i Ministerstvo školství, tak se rozhodně nejedná o jednoduchý proces. V obou akademických obcích se najdou i jeho odpůrci. Osobně souhlasím s názorem, který zastává i ministr školství Fiala, tedy že v současné situaci neexistují žádné objektivní důvody hovořící proti integraci dvou ostravských univerzit. Překazit integraci by snad mohly jen osobní a iracionální důvody některých akademiků. Řekněme, že některým se zkrátka nechce dělat změny.

 

Jak jste zmínil, ministr školství se vyjádřil, že toto spojování podporuje. Má i docela progresivní návrhy, jak české školství zlepšit. Jak ho vnímáte jako ministra?

Jednoznačně jako člověka na pravém místě. Kdo jiný než pedagog, vědec, bývalý rektor přední české univerzity a bývalý předseda České konference rektorů by měl řídit Ministerstvo školství? Nevidím nikoho vhodnějšího. Opravdu mu fandím a přeji, ať vydrží co nejdéle. Myslím, že celé politické spektrum by si mělo těchto nestranických odborníků vážit a při změně vlád tyto ministry nechat na ministerstvech dále odvádět dobrou práci.

 

Myslíte, že bude mít dostatek času něco se školstvím udělat?

Už dělá. Jsou to dílčí kroky, ale myslím si, že s jasnou vizí a cílem posunout české školství správným směrem. Bohužel na hlubší reformy a změny by potřeboval další roky, ne měsíce. Proto by si jej ve svém týmu měl ponechat i budoucí premiér, ať bude z jakékoli části politického spektra. Jsem přesvědčen, že by na tom budoucí premiér jen získal.

 

Byl jste prezidentem Stavovské unie studentů Ostravské univerzity a předsedou České studentské unie (ČeSU). Myslíte si, že studentské organizace by se měly podílet na utváření podoby českého vysokého školství?

Určitě ano. Myslím, že základním profilem vysokoškolského studenta by měla být i mimoškolní aktivita a jakýsi dobrovolný přínos občanské společnosti. Nejen si odchodit 5 let, získat titul a jít dál.

 

Proč jste členem studentských organizací, co Vám to přináší?

Seberealizaci, osobní naplnění a zkušenosti k nezaplacení. Opravdu si myslím, že dobrovolná aktivita by měla být u vysokoškolských studentů samozřejmá.

 

Byl jste navržen na cenu Jana Opletala, která se uděluje zejména za rozvoj studentského hnutí a obhajobu práv studentů vysokých škol. Jak vnímáte Váš návrh? Jistě Vás návrh po letech aktivní činnosti ve studentských organizacích musí těšit.

Samozřejmě mě to těší, je to pro mě čest.

 

Jste jedním z lidí, díky kterým existuje Česká studentská unie. Byly začátky unie těžké?

Myslím, že všechny začátky odvážných projektů jsou těžké a v případě myšlenky vzniku České studentské unie tomu nebylo jinak. Takže ano, a jsem neskutečně rád, že tento těžký začátek má ČeSU již za sebou a našla si své pevné místo.

 

A jak hodnotíte ČeSU nyní?

Velmi pozitivně. Nyní máme již 40 členských organizací a stále se rozrůstáme, členské organizace jsou čím dál více aktivní.

 

Chcete se i po ukončení vysoké školy školství a studentským organizacím nějak věnovat?

To je otázka, co myslíte tím "nějak věnovat"?! Myslím, že již název "studentské" říká, že by to měly být organizace stojící na studentech. Rozhodně ale nijak na studentské spolky nehodlám zanevřít a vždy je budu zvenčí podporovat, jak jen to bude možné, protože ze své zkušenosti vím, co všechno to může studentům dát.

 

Co byste doporučil čtenářům, kteří přemýšlejí o zapojení se do nějakého studentského projektu nebo organizace na své škole?

Ať neváhají ani minutu a ihned do toho jdou. Je to sice významná investice z hlediska času, ale ta se v budoucnu mnohonásobně vrátí. Já osobně jsem toho nikdy nelitoval a nevím o žádném ze svých kolegů, který by to cítil jinak.