Poslední dobou se čím dál tím častěji a ze všech stran setkáváme s požadavky a výzvami, aby se naše "zlaté" české ručičky více prosazovaly ve světě, aby docházelo k podnikatelskému využití potenciálu a nápadů našich techniků. Je v tom ovšem jedno zásadní ALE a to, že nikdo pořádně neví jak. Berte tento krátký článek jako mé osobní zamyšlení nad tím, kam by se tato situace mohla ubírat.
Abych vás uvedl do problematiky, je potřeba vysvětlit, kde je podle mého názoru chyba v komunikaci a propagaci techniky. Pokud se setkáte s jakýmkoliv zajímavým technologickým a inovativním řešením, tak zjistíte, že člověk, který ho vymyslel a zrealizoval, je o něm schopen nadšeně vyprávět a popisovat všechny vymoženosti svého nápadu. Ale bohužel v tak odborné rovině, že mu málokdo rozumí. To zapříčiňuje, že technické vzdělání je vnímáno jako náročné, komplikované a pouze pro ty s přirozeným nadáním. Ano, něco málo pravdy na tom určitě bude a do techniky se bohužel asi nebudou pouštět statisíce studentů. Ale podívejme se na to z hlediska byznysu.
České firmy čím dál tím více volají po technicky vzdělaných absolventech, kterých je na trhu z výše zmiňovaného důvodu stálý nedostatek. Myslím si, že správnou cestou je propojení požadavků firem s možnostmi škol upravit a modernizovat osnovy výuky a studijní programy s ohledem na potřeby trhu. Pokud mám porovnávat například s filosofickými obory, zde se požadavky na osnovy a výuku s časem téměř vůbec nemění a není zde mnoho inovativních přístupů a nových objevů, které by mohly mít velký vliv a dosah. Na druhou stranu v technice se inovuje neustále a s vysokou frekvencí se dozvídáme o nových objevech a zajímavých myšlenkách, které by jistě mohly najít široké uplatnění. Zde je podle mého názoru opravdu potřeba technikům pomoci a provázat je s byznysem.
Prvním správným směrem k tomuto cíli jsou vznikající a fungující podnikatelské a studentské inkubátory, které mají za úkol poskytovat těmto inovativním nápadům zázemí a podporu ze strany byznysu, aby mohly nápady být připraveny do praxe a náležitě využity. Druhým, neméně důležitým, je narůstající podpora ze strany středních a vysokých škol ve snaze zatraktivnit studium technických směrů. Dobrým příkladem může být nově vznikající Technické a vzdělávací konsorcium při VŠTE v Českých Budějovicích, které sdružuje právě zástupce vysoké školy se zástupci několika středních škol z Jihočeského kraje. Jako příklady cílů tohoto konsorcia uvedu podporu technického vzdělání, zlepšování a zkvalitňování výuky, zvýšení uplatnitelnosti absolventů. Věřím, že tyto cesty se časem ukáží jako správné a české technické vzdělání bude významným artiklem našeho hospodářství.
Pokud se na tuto problematiku podíváme okem studenta, je zde jasně patrná šance uplatnitelnosti na trhu práce. Přidanou hodnotou je i potenciál získat podporu a zkušenosti pro vlastní inovativní nápady a pomoc na cestě za jejich realizací. Právě díky "hladu" českého trhu po technicky vzdělaných absolventech, jejich novém kreativním myšlení a zápalu pro samotnou realizaci.
Mám-li shrnout své zamyšlení, potenciál je obrovský. Existuje podpora pro jeho využívání i zpeněžení a aplikace do praxe. To je důvodem, proč si myslím, že technické vzdělávání má konkrétně v České republice velkou budoucnost a naše školství by na toto mělo pamatovat. Zamysleme se nad potřebou tolika filosofických a některých dalších fakult. Kde najdou jejich absolventi uplatnění? Kde je možnost efektivního proplacení jejich vzdělání trhem práce? Jak mohou tito absolventi rozvíjet české hospodářství a podporovat růst HDP? Na druhou misku vah dejme úspěšného absolventa techniky s nápady uplatněnými v podnikatelské sféře a myslím, že máme jasno.