Velká Británie by mohla sloužit jako důkaz tvrzení, že na velikosti nezáleží. Navzdory své relativně malé rozloze dala světu fotbal, Beatles či jednu z nejoblíbenějších pochutin – čokoládovou tyčinku. K těmto nej nyní přidala další: v ústí řeky Temže byla začátkem července otevřena celosvětově největší větrná farma na volném moři, čítající 175 větrných turbín dodaných společností Siemens.
Výkon jako třetina Temelína
Pohled na větrnou farmu, jež dostala jméno London Array, je působivým zážitkem. Všechny turbíny jsou vybaveny rotorem o průměru 120 metrů, umístěným téměř 90 metrů nad vodní hladinou. Každá turbína poskytuje výkon 3,6 megawattů (MW), v součtu tak celá farma má 630 MW (pro srovnání, elektrárna Temelín má výkon 2000 MW). Kapacita London Array by měla pokrýt spotřebu zhruba půl milionu britských domácností a podle odhadů snížit emise oxidu uhličitého přibližně o 900.000 tun ročně, tedy asi o tolik, kolik za stejnou dobu vyprodukuje 300.000 osobních automobilů. Vyrobená elektřina je hned na moři sdružována a přeměňována ve dvou transformovnách, odkud je na pobřeží dopravována čtveřicí podmořských kabelů o délce 50 kilometrů.
Za sedm let na sedminásobku
Výstavbou rekordní farmy však ambice Velké Británie v oblasti využívání větrné energie na volném moři rozhodně nekončí. Spolu s Německem patří v této oblasti k největším průkopníkům, a zatímco Německo plánuje rozšířit do roku 2020 svoje mořské větrné farmy na kapacitu 10 GW, Velká Británie chce jít ještě dále. Za stejnou dobu plánuje navýšit výkon svých mořských farem ze současných přibližně 2,5 GW na 18 GW. Celá jedna pětina britské spotřeby elektrické energie by tak byla kryta výhradně díky síle mořského větru.
Jak se dostaly turbíny na moře?
Instalaci turbín prováděly speciální lodě schopné zvednout svůj trup pomocí soustavy pilířů nad úroveň vodní hladiny. Pravidelnou údržbu větrné farmy pak bude po dobu její životnosti, plánované minimálně na 20 let, zajišťovat 70 techniků a 20 členů podpůrného personálu.