Nečekej roky na zkušenosti. Tenhle trainee program tě hodí rovnou do praxe

Program je vhodný pouze pro absolventy?

Štěpán: Ano, nejsme studenti, všichni jsme absolventi. Program je určený pro čerstvé absolventy magisterských nebo inženýrských oborů, kteří nastupují do programu hned na konci léta.

 

Jak celý trainee program funguje?

Štěpán: Program trvá dva roky a každý půlrok probíhá rotace – nejen v rámci oddělení, ale i lokality. Prakticky to znamená, že každého půl roku začínáte novou práci v novém městě a často

i v nové zemi. V našem případě šlo o spolupráci závodů v Rakovníku, maďarském Veszprému a německém Wemdingu.

Kryštof: Program je mezinárodní. My jsme tři za Česko, ale každá lokalita má své kandidáty, takže spolupracujeme napříč zeměmi.

 

V jakém jazyce program probíhá?

Štěpán: Základem je angličtina, tu musíte ovládat opravdu dobře. Další jazyky, jako němčina, jsou výhodou, ale nejsou nutné.

 

Cestujete v rámci rotací vždy společně?

Barbora: Ano, cestovali jsme společně, jelikož jsme z jednoho závodu, nicméně kolegové z Maďarska a z Německa cestovali po vlastní ose a s nimi jsme se setkávali jen na společných akcích a online.

 

Můžete v programu ovlivnit svou pozici?

Barbora: Každý pracuje na jiné pozici. Máme i možnost ovlivnit směr – pokud nás něco nezajímá nebo se chceme profilovat jinak, dá se domluvit změna s managementem.

Kryštof: Přesně tak. Já jsem si například jednu z rotací upravil podle toho, kam jsem se chtěl kariérně posunout.

 

Co vás během programu nejvíc překvapilo?

Štěpán: Pro mě to byla připravenost programu a zároveň důvěra, kterou jsme dostali. Hned od začátku jsme měli vlastní projekty a velkou autonomii. Měli jsme připravený strukturovaný studijní plán, který byl navázaný na naši roli. Jeho součástí byla například setkání s manažery jednotlivých oddělení – většinou na hodinu až hodinu a půl – během kterých nám představili svůj segment výroby. Díky tomu jsme získali přehled o fungování celého závodu a měli možnost poznat všechna klíčová oddělení. To je zkušenost, ke které se běžný zaměstnanec často vůbec nedostane, a pro nás to bylo velmi přínosné, protože jsme si dokázali lépe poskládat celkový obrázek o fungování firmy.

Barbora: Souhlasím. Překvapilo mě, kolik důvěry v nás firma měla, i když jsme byli úplně noví. Zároveň jsme v tom nikdy nebyli sami – vždy byla možnost se na někoho obrátit.

Kryštof: Za mě byl největší rozdíl v tom, že jsme nedělali „pomocné práce“. Dostali jsme reálnou odpovědnost a projekty, které měly skutečný dopad.

 

Jakou největší výzvu jste zažili?

Barbora: Pro mě byla asi největší výzvou roční zkušenost v zahraničí. Na jednu stranu jsem věděla, že to bude skvělá příležitost, ale zároveň jsem z toho měla velký respekt – hlavně kvůli odloučení od rodiny a nejistotě, jak to celé zvládnu. Hodně mi pomohlo, že jsme na to nebyli sami a mohli jsme část té cesty sdílet s kolegy. Nakonec z toho byla opravdu silná zkušenost – cestovali jsme, poznávali nové země i lidi a získali spoustu zážitků.

Štěpán: Za mě to byla asi zkušenost s prací na kvalitě v Německu. Odloučení od domova pro mě nebylo úplně nové, protože už jsem předtím byl na Erasmu. Co ale bylo opravdu náročné, byla samotná pracovní role. Původně jsem měl být na jiné pozici, ale situace se změnila a já jsem dostal velkou důvěru – na šest týdnů jsem převzal odpovědnost za kvalitu ve výrobě. Předcházelo tomu jen krátké, zhruba týdenní zaškolení přímo na lince a pak už jsem fungoval v podstatě samostatně. Byla to velká výzva, protože jsem musel rychle dělat rozhodnutí a nést za ně odpovědnost. Díky téhle zkušenosti jsem se hodně posunul hlavně v samostatnosti, schopnosti rozhodovat se a převzít odpovědnost za svou práci.

Kryštof: Největší výzvou byla pracovní náplň a celkové nastavení role. Najednou jsem se ocitl v situaci, kdy jsem fungoval víc samostatně, v podstatě mimo klasický tým, což s sebou přineslo velký tlak na autonomii. Zároveň jsem k tomu neměl nějaké rozsáhlé zaškolení, takže si člověk musel spoustu věcí zjistit a nastavit sám. Velká část té výzvy byla o tom, jak si najít správné kontakty, domluvit se s lidmi napříč firmou a dát dohromady tým, i když vám není formálně přidělený. Člověk musel sám „tlačit“ svůj projekt, na který dostal důvěru od managementu, ale zároveň si operativně zajišťovat spolupráci ostatních. Celkově to pro mě byla velká škola v organizaci práce, komunikaci a schopnosti fungovat samostatně.

 

Cítíte, že má vaše práce v programu reálný dopad?

Kryštof: Ano. Jednalo se o první půlrok, kdy jsem působil na industrializaci v Rakovníku. Byla to pro mě velká zodpovědnost, protože jsem se podílel na celém procesu od začátku – od specifikace požadavků, přes návrh řešení až po výběr dodavatele a rozpočet. Dostal jsem důvěru, že to všechno zvládnu. Byl tam velký prostor dělat chyby a učit se za pochodu. Celá zkušenost byla i o komunikaci – vědět, na koho se obrátit, jak si zajistit potřebné informace a posouvat projekt dál. V určité fázi jsem byl vlastně jediný, kdo ten projekt aktivně řídil.

 

Jaké dovednosti vám program dal?

Kryštof: Určitě komunikaci a samostatnost. Bez toho by to nešlo.

Štěpán: Za mě hlavně flexibilitu. Každého půl roku se přizpůsobujete novému prostředí, týmu i práci.

Barbora: A networking. Poznáte spoustu lidí napříč firmou i zeměmi, což je obrovská výhoda do budoucna.

 

Jak probíhá zpětná vazba?

Štěpán: Máme pravidelné schůzky s nadřízeným a průběžné hodnocení.

Barbora: Po každé rotaci máme i společné setkání, kde prezentujeme, co jsme dělali, a dáváme zpětnou vazbu na program. Je vidět, že firma s těmi podněty opravdu pracuje.

 

Co se děje po skončení programu?

Štěpán: Program trvá dva roky. Po jeho dokončení má každý připravenou cílovou pozici, ale zároveň je možné ji upravit podle aktuální situace a preferencí. Zajímavé je, že můžete zůstat v jakékoliv zemi, kterou jste během programu prošli – pokud je tam volná pozice.

 

V čem se program liší od běžných brigád nebo stáží?

Štěpán: Je to plnohodnotná práce na plný úvazek.

Barbora: Nejde o „pomocné úkoly“, ale o reálné projekty a odpovědnost.

Kryštof: A hlavně – učíte se mnohem rychleji, protože jste hození rovnou do praxe.

 

Jak probíhalo výběrové řízení?

Štěpán: Výběrové řízení mělo několik kol. Začínalo online pohovorem, pokračovalo osobním setkáním a finální část probíhala formou assessment centra v Německu. Tam se potkáte s kandidáty z různých zemí a během celého dne řešíte různé úkoly a modelové situace. Hodnotí se hlavně to, jak komunikujete, spolupracujete v týmu a jak dokážete prosadit svůj názor.

Barbora: Součástí jsou i simulace reálných situací, třeba řešení konfliktu v týmu. Všechno probíhá v angličtině. Zároveň je důležité podotknout, že celý proces je dobře organizačně zvládnutý – firma zajišťuje dopravu, ubytování i celý průběh dne, takže se kandidát může soustředit jen na samotný výkon.

 

Co byste poradili studentům, kteří o programu uvažují?

Kryštof: Nebát se. Je to náročné, ale přínosy jsou mnohem větší než nevýhody.

Barbora: I když nemáte zkušenosti v oboru, dá se to naučit. Firma vám dá prostor růst.

Štěpán: Je to jedinečná příležitost, která se nemusí opakovat. Jen je dobré si ujasnit, jestli jste připraveni na život v zahraničí a časté změny.

 

BARBORA FEŇÁKOVÁ, Project Launch Manager

Jmenuji se Barbora, je mi 27 let a od října 2024 pracuji ve společnosti Valeo jako součást mezinárodního talentového programu. Aktuálně jsem na začátku své poslední rotace. V rámci programu jsem si vyzkoušela několik rolí – například Quality Engineer, Project Buyer nebo pozici v Supply Chain týmu, a nyní působím jako Junior Project Manager. I když nemám technické univerzitní zázemí, Valeo mi dalo velkou důvěru a prostor se rozvíjet. Celý program pro mě byl velkou výzvou, ale zároveň obrovskou příležitostí. Zahraniční zkušenost mi přinesla hlavně větší samostatnost, flexibilitu a cenné profesní kontakty.

KRYŠTOF MAJER, Test Engineer

Jsem absolvent Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, kde jsem studoval chemické inženýrství. Původně jsem si představoval kariéru právě tímto směrem, ale nakonec mě zaujala příležitost ve společnosti Valeo. Díky tomu jsem se dostal do dynamického prostředí automotive, které mi otevřelo úplně nové možnosti – včetně zahraničních zkušeností. Byla to pro mě změna směru, ale zároveň krok, který mi dává velký smysl.

ŠTĚPÁN HRADIL, QPTM (Project Quality)

Vystudoval jsem Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně, konkrétně obor Konstrukce nástrojů na Fakultě technologické. Po dokončení studia jsem ale cítil potřebu zkusit něco nového a na čas se posunout mimo oblast polymerů. Tahle změna mě nakonec přivedla do světa automotive elektroniky, kde jsem našel nové výzvy i příležitosti k dalšímu rozvoji.