Honeywell: Téměř v každém letadle na světě jsou nějaké technologie od Honeywellu | EkonTech.cz


Honeywell: Téměř v každém letadle na světě jsou nějaké technologie od Honeywellu

Rozhovory / rozhovor / inspirace
10. 5. 2026 - 10:45

Rozhovor s Michalem Záviškem ukazuje, jak může kariéra v Honeywellu vyrůst od technické specializace až po vedení evropského vývoje. Od práce na systémech pro Boeing 787 přes zkušenost v USA až po budování týmů v Brně – příběh odhaluje, jak důležité je chápat technologie v souvislostech a propojit vývoj s reálným využitím v praxi.

V Honeywellu jste už téměř dvacet let. Jaké byly vaše začátky?

Nastoupil jsem v roce 2006 jako systémový inženýr do týmu Flight Controls, který vyvíjí systémy řízení letadla. Z pohledu bezpečnosti je to ta nejzásadnější oblast. Podílel jsem se na několika zajímavých projektech a postupně jsem se v problematice dobře zorientoval. Jedním z nich byl i vývoj systému řízení pro Boeing 787 Dreamliner. Významná část jeho softwaru se vyvíjela právě tady v Brně. Byl to přesně ten moment, kdy jsem si uvědomil, že pracuji na něčem reálném. Má stopa se dostala do letadel po celém světě. I když to byla práce zaměřená na konkrétní část, pomohla mi vytvořit dobrý základ. Člověk se naučí, jak ty systémy fungují, jak jsou navržené a jaké jsou požadavky na jejich spolehlivost.

 

Co vás vedlo k dalšímu posunu?

Po nějaké době jsem získal pocit, že už o systémech řízení letu vím dost. Začalo mě zajímat, jak funguje ten zbytek. Jak se jednotlivé části propojují a skládá se z nich celý systém. Nešlo ani tak o změnu firmy, ale spíš o rozšíření mého pohledu na věc. Chtěl jsem chápat věci v souvislostech, ne jen jednu část systému.

 

A to vás přivedlo ke kokpitům?

Ano. Přešel jsem do skupiny systémových inženýrů pro kokpity, což je mnohem širší systém. Začal jsem pracovat jako aplikační inženýr. Už jsem neřešil jen jednu část systému, ale podílel jsem se na návrhu řešení přímo pro zákazníky. Když zákazník přišel s tím, že chce stavět nové letadlo, zadal nám požadavky a my jsme mu navrhli celý kokpit. Skládali jsme ho z jednotlivých avionických funkčních bloků tak, aby to fungovalo jako celek. Už jsem musel porozumět nejen technice, ale i tomu, jak se systém používá v reálném provozu a co od něj zákazník očekává.

 

Klíčovou roli sehrála i vaše zkušenost v USA. Jak na ni vzpomínáte?

Honeywell měl v té době dobře nastavený program. Návrh kokpitů je poměrně složitá oblast a trvá roky, než se ji člověk naučí. Vybrané inženýry proto posílal do Ameriky na delší tréninkový program. Já jsem v rámci toho strávil tři roky ve Phoenixu, kde máme centrálu. Získal jsem zkušenosti s tím, jak se kokpity navrhují, integrují, jak se připravují se zákazníkem. Zajímavou částí bylo i testování a certifikace. Byla to zkušenost, která mi otevřela úplně jiný pohled. Přestal jsem vnímat jen svůj díl práce a začal chápat celý systém od začátku do konce.

 

Co se dělo po návratu do Brna?

Když jsem se vrátil zpátky do Česka, měl jsem za úkol tady vybudovat tým. To znamenalo postavit laboratoře, sehnat nejšikovnější lidi a vybudovat vztahy se zákazníky. Ten tým je tu dodnes a dál pracuje přímo se zákazníky na návrhu kokpitů. Nejde přitom jen o velké dopravní letouny, ale i o business jety, včetně těch nejpokročilejších.

 

Jak se vaše role dál vyvíjela?

Postupně rostlo oddělení avioniky a přibývaly další týmy. Začali jsme dělat management kabin. Do něj patří systémy pro řízení kabiny, ale i obrazovky se zábavou pro pasažéry v business jetech. V podstatě to, co znáte z dopravních letadel, jen v mnohem komplexnějším a individuálnějším provedení. Také jsme dělali avioniku a měli jsme tým pro všeobecné letectví, tedy menší letadla. Někdy kolem roku 2018 jsem dostal na starost celé vedení oddělení Electronic Solutions, což znamená většinu avioniky, kterou vyvíjíme. Po čtyřech letech jsem převzal vedení celé evropské organizace. Ta tehdy nebyla jen o aerospace – dělali jsme i další oblasti, například automatizaci skladů, medicínské vybavení nebo bezpečnostní systémy.

 

Jak vypadá vaše role dnes?

V současné době dochází k transformaci organizace a oddělení části aerospace do samostatné společnosti. Já povedu vývojový tým Honeywell Aerospace v Evropě, a jeho nejdůležitější součástí je samozřejmě Brno. Tým zahrnuje přibližně tisíc inženýrů a vývojářů – většina je v Brně, část v Praze a další týmy máme v Itálii a v polském Krakově.

 

V čem je podle vás Honeywell v Česku specifický?

V tom, že nejsme klasické kompetenční centrum. Nedostáváme práci jen odjinud, kterou bychom tady zpracovávali. Fungujeme přímo s místními zákazníky a jsme součástí inovačního ekosystému. Máme vlastní strategii a pomáháme Honeywellu růst v Evropě. Naše práce je mnohem víc propojená s tím, co zákazníci skutečně potřebují. Formujeme ji v Brně už od samého začátku. Zároveň naši lidé pracují v mezinárodních týmech. Jak v rámci Honeywellu, tak i na projektech, kde spolupracujeme s univerzitami, firmami nebo výzkumnými organizacemi po celé Evropě. Člověk se tak přirozeně pohybuje v globálním prostředí, učí se nové věci a rozvíjí se, aniž by musel odcházet jinam.

 

Jaký přístup k práci je u vás klíčový?

Hodně se zaměřujeme na systémové inženýrství. Je důležité pracovat na svém vzdělávání a přemýšlet i nad rámec své kompetence. Klíčová je chuť pochopit, jak věci fungují jako celek. Zároveň má smysl zajímat se i o to, jak věci fungují z obchodního pohledu. Nechceme dělat inovace do šuplíku. Chceme takové, které se dostanou k zákazníkům a mají pro ně reálnou hodnotu. Velký prostor je i pro vlastní nápady. Lidé se mohou zapojit do interních inovačních aktivit a posouvat věci dál.

 

Jak moc je práce propojená s praxí?

Velmi. Snažíme se chápat věci opravdu od začátku do konce. Od toho, jak se systém v letadle používá, až po to, jak se integruje a funguje v reálném provozu. Máme vlastní testovací letadla a co vyvíjíme, si můžeme reálně ověřit v praxi. V Česku máme například menší letadlo Beechcraft Bonanza A36. Pokud je potřeba testovat ve větším měřítku, jsou v rámci firmy k dispozici i větší stroje, například letouny od Embraer nebo Boeing 757. Zároveň podporujeme naše inženýry v tom, aby si sami udělali pilotní licenci. Pomáháme tomu, aby vývoj nebyl jen teoretický, ale vycházel ze skutečné zkušenosti z provozu. Člověk nepracuje jen na „krabičce“, ale vidí celý systém a jeho dopad v praxi. To je podle mě jedna z velkých přidaných hodnot práce u nás.

 

Jak funguje mezinárodní spolupráce?

Je to běžná součást práce. Lidé se u nás přirozeně pohybují v mezinárodním prostředí a řeší projekty, které mají širší přesah než jen jednu lokalitu. Zároveň mají možnost vycestovat a pracovat i v jiných částech Honeywellu. Máme kolegy, kteří pravidelně přijímají nabídky na projekty v zahraničí, ať už na několik měsíců, nebo i dlouhodobě. Jsou i tací, kteří se rozhodli odejít do jiné pobočky a pokračují tam ve své kariéře. Zajímavé je, že čeští zaměstnanci rádi vycestují, ale zároveň se rádi vracejí zpět. Získají globální zkušenost a přitom si zachovají své zázemí v Česku.

 

Podporujete i další vzdělávání?

Podporujeme postgraduální studium a připravujeme i programy ve spolupráci s univerzitami, například tzv. industrial doctorate, který bude přímo navázaný na řešení konkrétního technického problému. Cílem je, aby studium bylo co nejvíc propojené s praxí.

 

Na čem dnes v Brně pracujete z pohledu technologií?

V oblasti civilního letectví se podílíme na avionice, kokpitech nebo systémech řízení. Dá se říct, že je dnes velmi těžké letět moderním letadlem, ve kterém by nebylo něco od Honeywellu. Na většině současných dopravních letadel nebo business jetů je alespoň část systémů, na kterých se podílely i týmy z Brna. Vedle toho se věnujeme technologiím, které budou letectví zásadně měnit. Například novým typům pohonů, včetně vodíkového, nebo elektrifikaci v oblasti pokročilé letecké mobility, například u aerotaxíků. Vyvíjíme systémy, které umožní vysokou míru autonomie. Nejde jen o hardware, ale o to, aby se dokázaly samy rozhodovat a zvládaly komplexní situace. Role člověka se tím postupně mění spíš na dohled než na přímé řízení.

 

A co vesmír?

I tam máme aktivity. Zaměřujeme se na elektromechanické systémy, které slouží ke stabilizaci družic nebo jejich řízení v prostoru. Ve vesmíru se nemáte o co opřít. Není tam vzduch ani klasické řídicí prvky. Všechno musí fungovat na principu vnitřních sil a momentů. To je poměrně složitý technický problém.

 

Jak byste popsal, proč je Honeywell top zaměstnavatelem?

Myslím si, že v té komunitě leteckých firem děláme opravdu zajímavé věci s globálním dopadem. Většina firem dělá jednu věc. U nás je těch zajímavých věcí víc na jednom místě a člověk má možnost vidět širší kontext.

 

Co byste vzkázal studentům?

Pokud chcete pracovat na opravdu zajímavých projektech a vyvíjet více než jen jednu část, tak u nás v Honeywellu tuto možnost máte. Těšíme se na vás!

 

--------------

MICHAL ZÁVIŠEK

Michal Závišek působí ve společnosti Honeywell Aerospace od roku 2006. Začínal jako systémový inženýr ve skupině Flight Controls, následně se přesunul k návrhu kokpitů a tři roky strávil v centrále ve Phoenixu. Získal zde zkušenosti s vývojem, integrací a certifikací komplexních leteckých systémů. Po návratu do Brna vybudoval tým pracující přímo se zákazníky a postupně převzal vedení širších vývojových aktivit. Dnes stojí v čele evropského R&D centra s přibližně tisícovkou inženýrů v Česku, Polsku a Itálii. Honeywell Aerospace patří mezi klíčové hráče v oboru, jeho technologie jsou součástí moderních dopravních letadel. Brněnské týmy se podílejí na vývoji autonomních systémů, nových leteckých technologií i řešení pro vesmír.