Mít kvalitně zpracovaný životopis je jedním z nejdůležitějších předpokladů pro pozvání na pohovor. Všem studentům, kteří řeší poprvé, co do CV napsat, i těm, kteří jen hledají tipy, jak jej vylepšit, je určen tento článek. Několik univerzitních kariérních center a poradců nám poskytlo své postřehy ohledně nejčastějších chyb při psaní životopisu mezi studenty, i tipy, jak je napravit.
1. FORMA
Že na formě příliš nezáleží? To dnes určitě neplatí. Životopis, který dokáže zaujmout během prvních několika vteřin, mnohonásobně zvyšuje šance na užší výběr. Samozřejmě i tady platí: všeho s mírou – čistě strukturované CV, které na první pohled působí jednotně a přehledně, je nejspíš tou správnou vizitkou.
„Samozřejmě úplně nejčastější jsou gramatické chyby, nebo chyby v diakritice. Takovou úplně nejběžnější chybou je nesladění fontů a užití třeba různých pomlček na místech, kde by měly být stejné. Kvůli tomu pak životopis na první pohled nevypadá upraveně, je neúhledný, a už to něco naznačuje o kandidátovi,“ říká Eliška Krohová, která působí jako kariérní poradce na Institutu ekonomických studií při Univerzitě Karlově.
Dodává, že studenti mají často své životopisy příliš dlouhé: „V době, kdy studují a nemají ještě tolik pracovních zkušeností, není potřeba mít CV na několik stran, ideální je vejít se na jednu A4.“
Marek Prokop z Job centra Univerzity Tomáše Bati dále zmiňuje, že je lépe vyhnout se přehnané kombinaci barev, pozadí a obrázků: „Životopis může být graficky upraven (dokonce se to doporučuje), ale určitě ve stylu, že méně je někdy více.“ Doporučuje také vyvarovat se posílání CV ve Wordu, kde se text nebo fotka mohou posunout, a dát přednost formátu PDF.
2. OBSAH
Na co se zaměřit a od čeho dát ruce pryč po obsahové stránce?
„Určitě bych každému doporučila, aby svoje CV psal už s ohledem na konkrétní pozici, o kterou se bude ucházet, a firmu, do které CV posílá. Zdůraznila bych ty dovednosti, které jsou na danou pozici vyžadovány, a určitě bych doporučila uvádět zájmy. Na ty často studenti zapomínají, ale přitom je to také jejich vizitka,“ upozorňuje Eliška Krohová. „Pokud student ve svém volném čase organizuje filmový festival, jezdí jako táborový vedoucí každé léto s dětmi pod stan a vedle toho hraje florbal, má skvělé předpoklady pro to být třeba šikovným projektovým manažerem. Zkušený odborník z HR umí v životopise číst i z těchto věcí, a často právě společné zájmy rozhodují u pohovoru s budoucím nadřízeným, který řeší, jak mu nový zaměstnanec zapadne do týmu.“
Podle Terezy Kadrnožkové z VUT v Brně by životopis měl být především aktuální, relevantní a konkrétní: „Při žádání o práci nemusí být v případě většího množství pracovních zkušeností a studií uvedené všechny, například dávno absolvované brigády, nebo studium na základní škole. Na druhé straně například studenti VŠ často opomíjí do životopisů zmínit pobyty v zahraničí, ať už se jedná o studijní Erasmus, nebo pracovní Work & Travel. Velmi žádaná je práce pro studentské spolky a například v zahraničí je mimořádný důraz kladen na dobrovolnickou práci.“
Důležité je podle ní také správné propojení požadavků zaměstnavatele s vlastními zkušenostmi. „Stejně tak není na škodu se rozepsat i k jednotlivým pracovním pozicím, které samy o sobě nemusí být jasné. Popisem konkrétních činností, kterým se žadatel na dané pozici věnoval, nic nezkazí, naopak může vyzdvihnout specifické činnosti, ve kterých se například zlepšil a je si jist jejich vysokou úrovní,“ dodává.
Stejný názor zastává i Barbora Kóša z kariérního centra Masarykovy univerzity: „Studentům doporučujeme využít potenciál životopisu na maximum. Občas totiž uvádí pouze nadpis pozice a zapomínají na její popis. Představte si, že máte vedle sebe dva životopisy, kde studenti uvedli jako svou pracovní zkušenost prodej zmrzliny. Jeden z nich však připojil i popis, kde uvedl, že si díky této letní brigádě zlepšil komunikaci se zákazníky, naučil se lépe zvládat time-management, protože korigoval svůj osobní a pracovní život, a naučil se zvládat stresové situace, protože byly kolem oběda dlouhé fronty. Koho byste přijali raději?“
Většina poradců však vnímá jako problematické uvádění tzv. silných stránek. Na tento fenomén poukazuje i Lukáš Gábor z České zemědělské univerzity v Praze: „Studenti často používají formát amerických CV, a přidávají tam osobní charakteristiky: flexibilní, ochotný se učit novým věcem, výborné komunikační dovednosti apod. Problémem je, že jsou to neměřitelné položky, vychází jen z jejich pocitu, který o sobě mají, a v Evropě se tyto věci moc nenosí. Jiná je, pokud student prokáže, že má praxi se zákaznickým servisem a pravidelně komunikoval s určitým typem klientů a měl výborné statistiky. Nebo se pohyboval na pozicích, kde je nutná vysoká míra flexibility – to je jiná, ale pak tyto dovednosti vyplývají z praxe a nejsou jen samostatnou informací vyčarovanou ze vzduchu.“
Lukáš Gábor dále zmiňuje časté chyby v souvislosti s uvedenými IT dovednostmi nebo jazykovou vybaveností. „Někteří studenti se chlubí, že umí používat internet nebo balík MS Office, což je v jejich generaci naprosto běžná věc. Doporučujeme jim tedy napsat, jak dobře umí ovládat třeba Excel vypsáním konkrétních pokročilých funkcí (kontingenční tabulky, makra apod.). Podobně je to s jazykovou vybaveností, kdy v česky psaném CV mají uvedeno, že ovládají češtinu na úrovni rodilého mluvčího, a jako bonus v CV objevíme gramatickou chybu.“
Velmi úsměvným nedostatkem je podle něj také uvádění nejrůznějších osobních emailů. „Studenti často používají emaily, které si zakládali před dlouhou dobou a mívají formát Rambo26/beruška.13/makykoko, a podobně. Všem výrazně doporučujeme založit si schránku novou v serióznějším formátu,“ dodává.
A co naopak úplně vynechat? „Studenti v životopisu často uvádí informace, které nemusí, jako je třeba národnost, věk nebo rodinný stav. Zákon stanovuje diskriminační témata, na která se zaměstnavatel nesmí ptát – ta si doporučujeme projít“, doplňuje ještě Barbora Kóša.
3. FOTOGRAFIE?
Samostatnou kapitolou je také to, zda k životopisu patří nebo nepatří fotka – otázka, na niž se názory velmi různí.
„Některé pozice vyžadují, aby na CV byla fotka, pro americké firmy je pak fotografie, stejně jako věk, status atp. tabu, protože se jedná o informace, které mohou být diskriminační,“ říká k tématu Eliška Krohová.
Podle Lukáše Gábora nelze na otázku, zda by životopis měl foto obsahovat, jednoznačně odpovědět: „Pokud je fotka v CV, jeho hodnocení v tu chvíli přestává být objektivní a začíná být velmi subjektivní. Pokud mají studenti profesionální fotky, tak to většinou pomůže, ale takových je málo. Proto našim studentům radím foto do životopisu ne.“
Marek Prokop z UTB naopak fotku doporučuje: „Podle mých zkušeností (které mám většinou od personalistů) je fotografie velmi důležitou součástí CV. V dnešní době se většina lidí nějak prezentuje na sociální síti, mají tedy všichni všude své fotografie, ovšem na CV ji nedají. Odpovědět potom na otázku „Proč na Facebook a Instagram ano, a na CV ne?“ je dosti složité.“
S nekvalitními nebo nepřiměřenými fotografiemi ale raději pryč. „Foto v CV je důležité. Nemělo by ale být z párty, pláže, nebo jiného nevhodného prostředí. Foto uchazeče reprezentuje a představuje a mělo by být tedy profesionální,“ doplňuje Tereza Kadrnožková.
„Tak jako se odlišují v názorech studenti, tak i personalisté vnímají jako chybu něco jiného. Někteří mohou považovat za nedostatek, když si k životopisu nepřiložíte fotku, jiní nemají rádi, když studenti využívají obecné šablony z internetu,“ dodává Barbora Kóša. Životopis je však důležitým nástrojem sebeprezentace, a tou vůbec největší chybou tak podle ní je žádný nemít.