Vzdělávání 4.0, tedy koncept vzdělávání zaměřený na rozvoj digitální společnosti, se stává nedílnou součástí nynější výuky. Vývoj posledních let k tomuto bodu směřoval velice pomalu, avšak události tohoto roku jej popostrčily mílovými kroky vpřed. Co tento pojem vlastně přesně znamená? A jak připravit mladou generaci na digitální budoucnost?
Pojem vzdělávání 4.0 je úzce spojen s pojmem průmysl 4.0, známým také jako 4. průmyslová revoluce. Tento technologický pokrok je úzce spjat s digitalizací a automatizací průmyslu, stejně jako s nástupem umělé inteligence. Průmysl 4.0 je skloňován ve všech pádech již několik let, přesto však lze očekávat jeho další hlubší rozvoj i v budoucnu. I z toho důvodu vyvstává důležitá otázka - Jak připravit studenty na trh práce, a to ne současný, ale budoucí?
Vzdělávání tehdy a dnes
Stejně jako průmyslu 4.0 předcházely určité fáze vývoje, i vzdělávání si prošlo řadou rozličných fází - od učení nazpaměť, přes zavedení internetu jako výukového prostředku až k osvojení specifických vědomostí (Education 1.0, 2.0, 3.0). Nejnovější posun ukazuje sílící provázanost společenskovědních a průmyslových pokroků s celkovou koncepcí vzdělávacích systémů. Implementace AI, automatizace a robotizace, neuronových sítí, stejně jako stále rostoucí význam IT systémů a digitalizace obecně předpokládají, že se lidé nebudou věnovat rutinním činnostem a naopak se zaměří na schopnosti potřebné v 21. století - řešit problémy (tzv. problem solving skills), kritické myšlení, emoční inteligenci, kognitivní flexibilitu, kreativitu a všechny další dovednosti, které umělá inteligence neovládá.Aby se však jedinec mohl na tyto (nejen) soft skills zaměřit a rozvinout je, musí mít určitý základ, na kterém bude moci stavět. Tento základ by měl být v dnešní společnosti zajištěn nejen rodinou, ale především vzdělávacím systémem.
Školní osnovy a učební plány se proto plynule přeměňují a na průmyslové změny reagují. Můžeme tak najít několik inovativních postupů a konceptů, které rozvíjí myšlenku Vzdělávání 4.0. Například tvz. peer-to-peer přístup poskytuje studentům možnost učit se jeden od druhého. Vyučující se čím dál častěji stává mentorem, který poskytuje studentům prostor pro diskuzi a nepředkládá studentům jediné správné řešení. Světové ekonomické fórum na začátku roku 2020 zveřejnilo výsledky výzkumu v oblasti škol budoucnosti, které představují nové modely vzdělávání související se 4. průmyslovou revolucí (Schools of the Future Defining New Models of Education for the Fourth Industrial Revolution). Tento průzkum definoval 8 nejvýznamnějších parametrů úspěšného vzdělávání budoucnosti.
-
Globální občanství
-
Inovační a kreativní dovednosti
-
Technické dovednosti
-
Mezilidská komunikace
-
Studium přizpůsobené individuálním potřebám
-
Přístupné a otevřené vzdělávání
-
Zaměření na řešení problémů a spolupráci
-
Celoživotní vzdělávání s osobní motivací
Praxe vydá za tisíc slov
Jak přesně tedy připravit studenty na výzvy nové doby? Bezesporu kooperací vysokých škol s průmyslovým odvětvím. Již dlouhou dobu totiž platí, že nejlepší představu o určitém oboru člověk získá od těch, kteří v něm působí a jsou odborníky na svém místě. Tento názor sdílí také ministr školství Robert Plaga: "Největší změnou, kterou přinesla novela vysokoškolského zákona v roce 2016, bylo zavedení tzv. profesně zaměřených studijních programů. Profesně zaměřené studijní programy kladou velký důraz na zvládnutí praktických dovedností potřebných pro výkon povolání a jejich nedílnou součástí jsou i povinné praxe. Rozvoj těchto programů budeme nadále podporovat tak, aby se staly druhým pilířem systému vysokého školství."
Poněkud rozvinutější odpovědí je zakomponování technologií do samotné výuky. Na tuto možnost se v současné době distanční výuky upírá pozornost mnoha vyučujících. Jak zahrnout a nejlépe využít informační technologie ku prospěchu žáků a spokojenosti učitelů? Který způsob online výuky je nejefektivnější?
Online výuka (tzv. e-learning) nabízí širokou škálu možností, které jsou v současnosti dokonce méně nákladné než prezenční řešení. Mezi tyto možnosti lze zařadit například m-learning neboli výuku prostřednictvím chytrých mobilních telefonů, které vlastní téměř každý vysokoškolák. Proto není divu, že je stále větší snaha zakomponovat tyto technologie do výuky a m-learning se tak stává velmi populární. Výuka probíhá na platformách, které jsou “spřátelené” s mobilními zařízeními a nezaujímají příliš mnoho obsahu, i proto mohou být přístupné kdykoliv a kdekoliv. Mezi metody m-learningu si můžeme zařadit například online prezentace či webináře.
MOOC, Microlearning
Další zajímavou alternativou mohou být tzv. MOOC, tedy online kurzy otevřené pro širokou veřejnost. Výhodou této metody je zahrnutí masivního počtu studentů. Jejím cílem je zpřístupnění vzdělání všem. MOOC se skládá z komplexního obsahu, vytvořeného lektory dopředu na několik týdnů. K dispozici jsou studentům odkazy na studijní materiály a tuto metodu lze efektivně spojit s dalšími koncepty, jako například tzv. microlearningem.
Microlearning, jak již jeho název napovídá, je forma velmi stručného vzdělávání, rozdělená na krátké části plné videí, podcastů, minikvízů, virtuálních kartiček a dalších metod učení. Důležitým rysem microlearningu je hlavně interaktivita a organizace do malých úseků. Pro studenta se tak otevírá možnost snadného návratu k jednotlivým částem a jejich opakování. Výhodou je proto lepší zapamatovatelnost jednotlivých kapitol, díky častému krátkému opakování a možnost nastavení vlastního tempa učení. Navíc tyto úseky studenta při učení nemohou přetížit. Tento způsob výuky je často, stejně jako m-learning, dostupný pro různá zařízení, včetně například mobilů či tabletů. Rozhodně však není vhodný pro hluboké nastudování odborných témat. Slouží spíše k rozšíření a doplnění jinak získaných znalostí či k prohlubování tzv. soft skills.