Pirátská strana versus OSA | EkonTech.cz


Pirátská strana versus OSA

Freetime / autorská práva
6. 8. 2013 - 19:04

V různých oblastech společnosti vždy najdeme dva protiklady, které se „nemusí“. Ve fotbale je to Sparta a Slavia, v politice ODS a ČSSD a tak dále. Pokud nahlédneme do světa autorských práv, tak na opačných stranách barikády najdeme Ochranný svaz autorský (OSA) a Pirátskou stranu (PS). A tyto dva subjekty si opět vjíždí do vlasů.

Jak se vyhnout výběrčím

Pokud jde o veřejně reprodukovanou hudbu, mají provozovatele komerčních firem povinnost platit poplatky jednomu z kolektivních správců autorských práv. V České republice je to převážně OSA. Pirátská strana teď hledá možnosti, jak se těmto poplatkům vyhnout. A nabízí určitá řešení.

Svobodná hudba

Takže máte kupříkladu malou čajovnu a chcete samozřejmě svým zákazníkům nabídnout k poslechu příjemnou hudbu. V tomto okamžiku ale provádíte veřejnou produkci a podle zákona musíte zaplatit autorské poplatky. Nebo můžete sáhnout po tzv. „Svobodné hudbě“, to jsou skladby, jejichž autoři svým dílům udělili zákonnou licenci pro bezplatné komerční šíření.

Jamendo

Další možností je využít produkci alternativního kolektivního správce autorských práv. Tím je u nás průkopnické rádio Jamendo, které výhradně vysílá produkci autorů, jimž zároveň spravuje autorská práva. Problém je, pokud chcete vysílat čistě komerční populární hudbu, tu v nabídce Jamenda samozřejmě nenajdete. Řešení je tak vhodné pro pouštění hudby jako dokreslení atmosféry.

OSA vybírá peníze, kde může

Cesty PS a OSY se střetávají právě v podnicích, které reprodukují pro své zákazníky hudbu buď z jamenda, nebo z nezávislých autorů, které produkci povolili. A zde je kámen úrazu. Hlavní problém v tom, že OSA požaduje po provozovatelích poplatek i v případě, že pouštějí výhradně hudbu od autorů, které nezastupuje, čímž podle něj porušuje zákon. Takové zkušenosti s inspektory OSA má i majitel pražské čajovny Shangri-la, Jan Syrovátka. V čajovně pouští hudbu výhradně z rádia Jamendo, přesto za ním do čajovny jednou za měsíc či dva přicházejí inspektoři OSA či Intergram, že chtějí zaplatit přibližně 6 tisíc korun za rok. Platit někomu za něco, co nevlastní? OSA se v tomto případě chová podivně ze dvou důvodů. Za prvé nemá s dotyčným žádnou smlouvu, a tak nemůže po něm vymáhat peníze, a za druhé chce peníze za něco, co nevlastní. Ona nemá žádná práva k autorství hudby, které dotyčná čajovna reprodukuje. Další bizarní příklad je požadavek OSY zaplatit autorský poplatek za reprodukci hudby z cédéčka získaného od jakéhosi taxikáře v Turecku. To opravdu bude po něm OSA pátrat, aby mu odvedla vybraný poplatek?

Problém je v přerozdělování

Mnohým vadí neprůhledná struktura OSY a hlavně záhadné přerozdělování vybraných prostředků. Představte si, že restaurace zaplatí za večer, který podkresluje hudbou skupiny Deep Purple. Hádejte komu asi poplatek přistane na kontě? Legendární skupině? Ale kdeže. Peníze si ve velké většině rozdělí „populární“ čeští interpreti – Vondráčková, Gott a další. Co s tím? Je jasné, že zákon o autorských právech je potřeba novelizovat. Nejasné je jakým způsobem. Zda zrušit absurdní poplatky za prázdná CD a více podporovat alternaticvní kulturu, nebo jít cestou nesmyslných poplatků s nejasným místem určení.