...A tak se také stalo. Hlavní myšlenky a poslání projektu Formula Student (FS) prostě milujeme! Proto vám přinášíme rozhovor se zakladatelem závodů FS Czech. Michal nám pověděl, jak vše začalo, jak takový závod připravuje a na co se studenti, kteří se do projektu zapojí, mohou těšit.
O FS jsme psali už mnohokrát, ale přesto neodepřeme neznalcům krátké představení. Formula Student je celosvětová soutěž, ve které týmy složené ze studentů VŠ sestrojují vlastní formuli a následně s ní závodí. Soutěže se účastní více než 500 týmů z celého světa. U nás máme týmů pět a díky Michalovi a jeho kamarádům se na našem území uskutečnil tento rok už čtvrtý závod.
Michale, řeknete nám stručně něco o historii Formula Student v ČR?
Začalo to před osmi lety. Byl jsem na doktorandském studiu na Fakultě strojní ČVUT a kolegové doktorandi o tomto konceptu slyšeli v Americe. Začalo to nějak zapadat do dlouhodobé strategie na fakultě, protože již tenkrát byl znatelný klesající zájem o technické obory a podle demografické křivky bylo jasné, že studentů bude ubývat. Domluvili jsme se tedy s pár doktorandy a začali shánět studenty, kteří by do toho s námi šli. No, a tak vzniknul první soutěžní tým v Čechách a zároveň i první auto.
Takže založení CTU CarTech byl čistě strategický krok?
To ne, nás to zajímalo a nadchlo, ale určitě za tím byl i strategický podtext.
Jaké to bylo, vytvořit z ničeho první funkční formuli?
Začátky byly dost složité. Neměli jsme žádné zázemí. Nestačí totiž auto jen nakreslit na počítači, s tím se závodit nedá. Musíte ho i fyzicky udělat. Sháněli jsme prostory, vybavení, sponzory atd. Začalo klasické kolečko, které kluci v týmech musí řešit dodnes, ale samozřejmě už mají určité zázemí a kontakty, takže je pro ně vše o něco snadnější. Jsem rád, že je dnes náš tým nejúspěšnější v Česku. Ve světovém rankingu je CTU CarTech nyní jedenáctý, to je neuvěřitelný výkon. Když si tabulku průběžného pořadí vygooglíte a zaměříte se na původ nejlepších týmů, bude vám na první pohled jasné, že jejich rozpočty se výrazně liší. Jsou před námi jenom týmy z Německa, Rakouska, USA, Británie a Japonska.
Co pro to musí kluci z týmů obětovat? A co naopak získají?
Jenom ujasním, že nejde jenom o kluky, většina týmů má i pár holek. Říkám ale „kluci“, protože jich je převaha.
Obětovat musí spoustu času. Mnohdy účastí v týmu FS trpí škola nebo osobní život. Dokonce někteří spí občas v dílně. Je to něco za něco. Získávají jazykové, technické i sociální dovednosti. I nejistí kluci, co přijedou na závod a auto musí nějakým způsobem obhájit, nebo se zajímat o konkurenci, se naučí vystupovat a jednat.
Jakou roli v týmu mají nejčastěji holky? Starají se o takové ty „měkčí“ věci, jako je třeba prezentování před komisí, nebo se i vrtají v autech?
Budete se divit, ale často dělají i ty technické věci. Někdy jsou i na vedoucích pozicích, koordinují tým a docela to funguje. Například v Německu jsou holky dost vidět.
Chápu správně, že členové týmů za svůj čas získají zkušenosti, ale nikým placení nejsou?
Přesně tak. Ale ve firmách je pak o ně velký zájem. Škoda, že u nás motosport není na takové úrovni, jako třeba v Německu nebo Británii. Tam tito kluci chodí i do týmů Formule 1.
Jak dlouho trvá týmu postavit formuli schopnou závodit?
Záleží na týmu. Ty nejlepší staví nové auto každý rok.
Jak má postupovat někdo, kdo chce také soutěžit?
Nejjednodušší je zapojit se do existujícího týmu. Nebo musí sehnat lidi, aby vytvořil vlastní tým, zajistit si technické zázemí, nastudovat si pravidla. Zabere to hodně času, asi rok až dva. My jsme to neudělali, ale doporučuji zajet se podívat do Německa na závod mezi ostatní týmy. Nebo klidně na český závod do Mostu. Kdybychom to tak udělali, vyhnuli bychom se při konstrukci auta spoustě chyb.
Jsou ostatní týmy ochotné podělit se o své know-how?
Jo, týmy jsou velmi otevřené. Chovají se k sobě přátelsky. Všichni se rádi pochlubí, když na autě mají něco zajímavého. Třeba když loni ostravskému týmu nebylo něco jasné, snažili jsme se jejich otázky zodpovědět buď my z organizačního týmu závodu, nebo jsme je přesměrovali na lidi z CarTechu a ti jim pomohli.
Jezdí české týmy i závody na jiných kontinentech, nebo jenom v Evropě?
Ano, třeba eForce byli i v Americe. Svoje auto naložili na loď a část týmu tam potom přiletěla, ale stává se to jenom výjimečně.
To muselo být opravdu hodně nákladné…
Na financování se podíleli sponzoři. Když se to udělá rozumně, tak to není extra drahá záležitost, ale samozřejmě bohatší týmy jezdí do Ameriky mnohem častěji. Nemám oficiální informace, ale rozpočet, který má český tým v korunách, má například německý v eurech. Ukazuje se, že to není jen o penězích. CarTech, eForce i kolegové z VUT dosahují se svými malými rozpočty úctyhodných výsledků. Není to samozřejmě jenom o tom postavit rychlé auto, ale i o tom udělat to za co nejmíň peněz.
Liší se české týmy oproti těm zahraničním ještě v něčem?
Oproti evropským týmům, hlavně tedy německým, trpí tím, že se jim mnohem hůř shánějí lidé. Dobrý český tým mívá kolem 30 - 40 členů. V dobrém německém je jich 180. To hraje velkou roli, protože když nemáte lidi, kteří to auto nakreslí a vyrobí, tak vám ani peníze nepomůžou. Na druhou stranu je o Češích známo, že jsou šikovní a umí improvizovat.
Jak Vás napadlo uspořádat závod v ČR?
První čtyři roky bylo v pravidlech Formula Student, že se na projektu mohli podílet i doktorandi. My jsme to tak dělali, byli jsme na vedoucích pozicích. Německá pravidla se ale pak změnila a od té doby mohou být v týmech jen studenti bakalářského či magisterského stupně studia. Nás to ale pořád bavilo, byli jsme skvělá parta, tak jsme si řekli: pojďme zkusit udělat závod tady. V této době jsme tu měli jen čtyři týmy. Naši němečtí sousedi mají ale týmů přes sto, tak jsme si řekli, že by k nám mohli jezdit rádi. Kapacita na závodech je totiž vždy omezená a plno týmů se na ně nedostane. Českým závodem v srdci Evropy tak zároveň dáváme šanci závodit více týmům. Je hrozné dělat celý rok na autě a pak se nedostat na závod. To s tím máte chuť seknout. Bez závodění a zpětné vazby odborníků je těžké se někam posouvat.
Jak dlouho trvá příprava tak velké akce?
Když se tomu člověk věnuje průběžně, stačí k tomu zasednout každý druhý pátek v roce. Jasně, že měsíc před závodem už to je náročnější - přibývá hlavně komunikace s týmy a dodavateli. Vždycky do toho jdeme s tím, že nechceme žádný osobní profit. Děláme to ve svém volném čase, je to náš koníček.
Existuje nějaká zastřešující organizace všech závodů FS?
Ne. Každý rok se ale setkáváme v Německu s pořadateli dalších závodů. Řeší se tam výhledy do budoucna, navrhují se změny pravidel apod. Nic jako oficiální vedení projektu Formula Student ale neexistuje. Za oficialitu se dá považovat maximálně tak zařazení závodu do World Ranking listu.
I tak to ale normálně funguje…
Protože to dělají lidé, které to baví. Nejde o byznys. Třeba Němci mají na závod 400 dobrovolníků. V podstatě lidé žadoní, aby mohli jet pomoct.
Na závodech musí být určitě skvělá atmosféra. Stíháte třeba i zajít na pivo se studenty?
Na to není čas. Pár kluků z týmu občas zajde, ale já se tomu už raději vyhýbám. Nikdy totiž nevíte, co se stane druhý den.
A stal se někdy nějaký větší problém nebo nehoda?
Ne, ale stává se, že je někdo přetížený a řekne, že toho má dost. Na to musím být připravený. Ale pak se to těm lidem většinou rozleží v hlavě, přijdou za mnou a řeknou: „Hele, kdy se teda sejdeme kvůli dalšímu roku?“ (smích). Bylo by ale lepší, kdyby nás na tu práci bylo víc.
Na co Vám chybí lidi nejvíce?
Prakticky každý, kdo by chtěl pomoci, by uplatnění našel. Ať už jako traťový komisař, nebo správce facebooku pro komunikaci s týmy.
Kdo jsou největší sponzoři akce?
Jsou to firmy, které nějakým způsobem participují na automobilovém průmyslu v ČR. Zajímají je studenti z týmů. Jsou to pro ně potenciální zaměstnanci.
Jaké máte s FS Czech plány na příští rok?
Chceme počet závodních týmů posunout na padesát, o osm více než naposled. Jinak nic zásadního měnit nechceme.
---